Spider-Man: Návrat domov

Konečně natočili Spider-Mana správně! Příchod k Marvelu přinesl kýžený důraz na příběh a snaha neopakovat se zbytečnou osudovost se vyplatila. Malý Parker je navíc sakra sympaťák a smolař, což byli hlavní ingredience, které minulé adaptace nedokázali úspěšně prodat. Maguire byl rovnou za debila a Garfield zase zbytečně zasmušilý. Pod Starkovou taktovkou se velice příjemně vybarvuje a jeho dialogy s oblekem vše skvěle odlehčují. Keaton jako Toomes patří k nejzajímavějším marvelovským padouchům. Homecoming nabízí v klasické, ale parádné šlapající příběhové rovině hodně originální zvrat hodný Parkrovi smůly. Akční scény jsou skvěle zvládnuté. Komediální šlapou ještě lépe. Scény s baculatým kámošem jsou super. Hudba od Giacchina strká do kapsy předchozí pavoučí skladatele hravými melodiemi i variací na staré televizní téma. P.S: Birdman is back! (09.07.2017)

"Spiderman mlátí Avengers v bance na jedenadvacátý." Na dalšího z rodu Spidermanů jsem se docela těšil, protože dopředu signalizoval pavučinami, že mě bude chtít bavit. A snažil se docela hodně, ale bohužel mu to moc nešlo. Přesto bych chtěl tu snahu ocenit. Jinak mě daleko víc bavil padouch z donucení pan Toomes a manýry divné studentky Michelle. Na druhou stranu mě hodně štval tlustý sekretář Ned. Ten byl tak trapný, že jsem na to nedokázal zapomenout, ani když Ramones rozdupali svůj Blitzkrieg Bop. Asi jsem měl zapnutý protokol pokročilého diváka a nedokázal jsem ho vypnout. (08.03.2018)

Kdyby režisér Jon Watts uvedl tento v pořadí již asi desátý pavoučí reboot s názvem Spider-Boy: Recycling, ehm, pardon, Spider-Man: Homecoming na nějaké mezinárodní konferenci o klonování, dostalo by se mu potlesku vestoje, jelikož zde až na pár drobností máme co dočinění s takřka identickou kopií předcházejícího dílu série. V prostoduchém marvelovském světě je sice originalita považována za velké tabu, ale zdá se, že neustálá recyklace dané látky už začíná mírně iritovat i nenáročné komiksové diváky, jak také dokládá následující výkřik ze zadních řad kinosálu. Doslovně cituji: "Ty vole, voni tam snad pustili amajzing." Nebývalá příběhová plytkost, abnormálně hloupé chování postav či neskutečně primitivní dialogy už jsou v superhrdinském vesmíru považovány za nezbytný standard, ale Spider-Man: Homecoming vše dovádí do krajnosti, k čemuž bezpochyby přispělo rozhodnutí scénáristů o vytvoření pubertálního pavouka - Toma Hollanda, čímž snímek bez problému osloví i prepubertální publikum, které má koneckonců k marvelovským bezduchým výplachům po intelektuální stránce asi nejblíže. Odpad! (04.07.2017)

Výsledný produkt je navlas stejný jako ukázky. Na jednu stranu tak sice nekoupíte zajíce v pytli, na druhou ale nový Spidey ničím nepřekvapí. Sleduje vcelku klasický origin (a v tomhle případě i reboot) pavoučího muže, navazující na jeho představení v loňském Kapitánovi Americe. Humor vcelku ujde, přestože vám bránici neroztrhá, a Hollandův Peter Parker jde tak trochu ve stopách hláškujícího a raubířského Deadpoola. Na rozdíl od něj se ale do žádných brutalit či sprosťáren nepouští a hladce tak zapadá do slušňáckého marvelovského univerza. Což není špatné, ale zároveň ani nebudete hýkat nadšením nad originalitou v jakémkoli slova smyslu. Snad jen Keatonův záporák je o poznání hlubší postavou než jeho zlovolní předchůdci, ale to je na skoro dvě a půl hodiny trochu málo. Co čekáte, to prostě dostanete. Ale víc radši nečekejte. (16.08.2017)

Trvalo to sice patnáct let a byla zapotřebí šestice pokusů, ale nakonec se přeci jen podařilo převést Spider-mana na plátna ve zdařilé podobě. Sice to není Spider-man jako spíše Iron Man Junior, ale stačí i to. Někdy se více zadařily parkerovské středoškolské osudově melodramatické patálie, jindy zase spíše Spideyho akrobatické eskapády. Až Waits však zvládá obě polohy tak, že působí jako dvě spojité nádoby, což jde ruku v ruce s tím, že vůbec poprvé dualita Parker/Spidey nepůsobí jako dvě nesouvisející postavy, ale jen jako puberťák Parker bez/s lyžařskou kuklou přes ksicht, který má mnohem větší ambice a ideály než na co má aktuálně schopnosti. Přesto nejlepší inkarnací Spideyho zůstává ta od Insomniaců. Škoda jen zdlouhavé nepřehledné finální noční akce, nulového prostoru pro tetičku May, ignorovaném pavoučím smyslu a nutnosti roubování na „Avengers MCU“; je to tu příliš cpané do popředí a není to zapotřebí (jakkoli výchovná videa Kapitána Ameriky za trochu té trpělivosti stojí). Jinak si Waits s látkou pohrává, srší to nápaditými detaily (à la obtíže mimo městskou zástavbu), sidekick neotravný, humor funguje, záporák je funkční včetně motivace, padawanský (ne)origin dobře pojatý a vůbec se jede na sympaticky uvolněné vlně „nezachraňujeme svět a nepadají u toho mrakodrapy, ale zato umíme vytvořit dusno mannovských proporcí ze setkání s fotrem před maturiťákem". (07.07.2017)