Mr. Turner

"Film Mika Leigha je horkým kandidátem na nejvyšší filmová ocenění" - souhlasím. Snad u žádného filmu dosud se mi totiž nestalo, že jsem se při dělání něčeho jiného přistihl, že jsem úplně zapomněl, že vlastně koukám na film. Moje pozornost ho v nějakou tu chvíli naprosto a zcela opustila a já začal mimoděk něco prostě dělat, uklízet, číst si. Zapomenout, že koukáte na film... to se stává fakt málokdy, to je skutečně na to nejvyšší ocenění filmu. (04.08.2015)

Řekl bych, že pro průměrného diváka a především diváka, který nemá své pole zájmu v historii umění, je Mr. Turner téměř nekoukatelnou záležitostí. A může za to především rozvláklý a nezajímavý děj, který se táhne zhruba dvě a půl hodinovou stopáží. Problémem je také, že podle mého názoru nebyl Turner až tak zajímavou osobností. Rozhodně byl lehce výstřední, ale v 18. století znamenalo výstřední téměř cokoliv. Malíř z ranku, kterých bylo v dané době desítky ne li stovky. Ani nemá cenu rozebírat dobovou výpravu nebo kostýmy, jelikož ta vás u filmu rozhodně neudrží a tím kdo by vás uhranul nebude ani věčně nesrozumitelně mručící Timothy Spall v hlavní roli. (12.02.2015)

Ono je sakra těžký natočit životopisný film a natočit ho tak, aby zaujal a byl něčím originální. Mr. Turner není originální, za to je historicky přesný jak hodinky. A k tomu Timothy Spall, kterýho znám spíš jako krysu z Harryho Pottera, zde ukázal, jak dobrý herec umí být. Bohužel přesnost a solidní herecký výkon pořád nezaručí kvalitní podívanou. Problém je totiž v tom, že tenhle film je tak moc historicky přesný, až místy dost brutálně nudí. (01.09.2015)

Neznala jsem ho ... J. M. W. Turnera - malíře, který proměnlivé tváři světa propůjčoval své umělecké vize a spolu s tím i dotek nesmrtelnosti ... neboť obyčejně právě jen on a jemu podobní dohlédnou až někam daleko za obzor, ohraničený prostým vnímáním reality, v níž žijeme my ostatní. Jakoby vyprávění vedla jeho ruka ... a dávala zdánlivému chaosu velice osobitou kompozici a malebným scenériím další, netušený rozměr. Snad byl podobný svým obrazům ... introvert, který všechny bouře svého života promítl na plátno ... podivín, který se striktně odstřihl od nevyhovujícího manželství ... a přitom celým svým srdcem toužil po spřízněné duši - aby se vymanil ze samoty, kam ho uvrhla jeho uzavřená povaha a určitá těžkopádnost v komunikaci. Vyprávění ho zastihlo až na sklonku života - což je možná trochu škoda, nicméně možná i díky tomu je jeho atmosféra nezaměnitelná ... zádumčivá až trochu zatrpklá, poznamenaná neurčitým smutkem, ne nepodobným pošmournému, mraky obtěžkanému dni, kdy se vám budoucnost nejeví zrovna v těch nejrůžovějších barvách. (02.07.2019)

"Autentické", to je ten správný výraz. Alespoň z pohledu osoby nepříliš políbené znalostmi života Williama Turnera a dobových reáliích Anglie v první polovině 19. století a . Soudím tak jednak podle dobové hantýrky, jejíž "dobovost" vyvozuji z faktu, že jsem zhlédl prvních patnáct minut, rozuměl jsem naprosté hovno a musel si měsíc počkat na české titulky. Druhak je tu vskutku pestré charakterové spektrum pana Billyho, které potvrzuje odvěkou pravdu a to, že každý velikán od počátku věků byl tak trochu svinský čůrák. Tedy alespoň pokud to netočí ta kunda ryšavá Ron Howard, který by dokázal i křížence Hitlera s Caligulou vykreslit jako svatého Jirku... Celé je to navíc točené jaksi nezaujatě, z povzdálí s velmi úsporným použitím střihačských nůžek, díky čemuž vynikají přesné herecké výkony v neméně přesných kulisách. Snad jen ta občasná rozvleklost... (12.07.2015)