Veľké ticho

Ten, kterému bylo zabráněno promluvit. "Všude, kudy projede, zanechá velké ticho, ticho smrti..." Zvuk konce. Paní Zima dotkla se svým žezlem této krajiny, pokryla ji sněhem a mrazivým brněním. Hrdina ticha Jean-Louis - ztepilý samotář, charismatem ojíněný, zavátý tajemstvím, pozvedl hlavu a jeho mužnou tvář zaplaví výraz, který promlouvá k masám bez příkras. Klaus Kinski - mazaná liška, malý netvor, zákeřný "Kerberos" v ďábelském pláštíku. Třaskavě polární mráz, léčku protivníkovu ještě málo znáš. Rozléhá se krajem nemilosrdný chór antických sirén. Ani po letech není této zemi dopřán klid, bude spílat, naříkat, z půdy krev navždy vyvěrat. (23.11.2015)

Sergio Corbucci nebyl žádný patlal těžící pouze z popularity žánru a Morriconeho geniální hudby. Stejně tak ani jeho Velké ticho není pouhopouhým béčkem s litry krve a přehrávajícími herci - má totiž neskutečnou ATMOSFÉRU. Zatímco ostatní spaghetti westerny se topily v potu a slunci, tenhle se topí ve sněhu a bahně. Hlavní, bezejmenný hrdina nepromluví jediné slovo, zato Klausi Kinskému jede huba na plné obrátky. Dobro versus zlo, pomsta za zastřelené rodiče versus střílení chudáků za pár šupů. Kdo asi zvítězí? Jenom abyste nebyli na konci překvapení, závěr totiž přesně odpovídá průběhu celého filmu - krev, sníh a pocit, že jste viděli něco výjimečného. (16.10.2010)

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči. (25.03.2012)

Velmi mrazivý a depresivní western se zdrcujícím koncem. Všechny postavy až na šerifa jsou záporné - hlavní hrdina je vrah, záporáci taky, hlavní hrdinka je děvka, vesele se mrzačí, vraždí, znásilňuje a do toho hraje Morricone. nejlepší Corbucciho film, který patří na špičku žánru vedle Leoneho filmů. Nebo aspoň blízko k nim. (22.08.2007)

"Dobrej způsob, jak někoho zabít, ale zůstat chráněnej před zákonem.." - "Ale tohle každej neumí !! To musíte bejt rychlejší než ďábel !!" - "Tohle možná ďábel byl.." Nene, to Klaus Kinski je skutečný ďábel !! Jakkoli tu vypadá spíš jako Klinger..;) Velké ticho jen potvrzuje hned několik skutečností.. Třeba onu neopakovatelnou schopnost tuzemských distributorů zprznit vlastně jakýkoli filmový název, což zvláště zamrzí u podobně skvostného spaghetti westernu Sergia Corbucciho, netypicky typické žánrovky, v níž mimo jiné spolu s dalšími sněžnými westerny hledal inspiraci Quentin Tarantino pro svůj geniálně inspirativní filmový komentář k americké historii s názvem Osm hrozných.. Oba bijáky navíc spojuje osoba velkého Ennia Morriconeho.. A že právě krvavé Velké ticho nutno brát také jako promyšlený v důsledku naopak nihilistický komentář jistého neblaze proslulého období amerických dějin, jen potvrzuje samotné nehollywoodské finále snímku, které většině vyrazilo dech.. Il grande silenzio rovněž potvrzuje, že hrobař Corbucci podobně jako zmiňovaný Morricone opravdu velmi rád a velmi často varioval své oblíbené motivy.. (22.11.2016)