Veľké ticho

Trintignant jako Eastwood a McGeeová jako Cardinalová. Tím veškerá podobnost s filmy S.Leoneho mizí. Spíše bych odkázal na Fulciho. Sněhový western o lovcích banditů je syrovou výpovědí o světě plném násilí, kde se zákony ohýbají tak, jak se komu hodí. Mrazivá atmosféra, standardní Morricone a spousta mrtvol. Krví se nešetří. Pátá hvězda za konec. p.s. Trintignantovy jizvy po očkování měla maskérka zakrýt, ne? (19.11.2016)

Velmi mrazivý a depresivní western se zdrcujícím koncem. Všechny postavy až na šerifa jsou záporné - hlavní hrdina je vrah, záporáci taky, hlavní hrdinka je děvka, vesele se mrzačí, vraždí, znásilňuje a do toho hraje Morricone. nejlepší Corbucciho film, který patří na špičku žánru vedle Leoneho filmů. Nebo aspoň blízko k nim. (22.08.2007)

Nelze než souhlasit, že místy je Trintignant až příliš podobný Eastwoodovi, na druhou stranu, tohle je pořád parádní western, který má zajímavý příběh, zajímavé postavy a navíc neokoukané prostředí, které je ve snímku naprosto skvěle využito - ten sníh není jen na okrasu, ale má pro některé dění důsledky. Po dlouhé době jsem si zase mohl užít western a tenhle mě dostal. A to ani nemluvím o tom, jak výborný je konec, respektive, jak jiný je. (25.06.2014)

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)