Veľké ticho

Tento snímek má mýma očima několik výrazných předností, tou první jsou herci, Jean-Louis Trintignant v roli němého pistolníka výborný, on prostě mluvit nepotřebuje, zvládne to i beze slov skvěle, no a Klaus Kinski mi opětovně potvrdil, že je démon, jeho hraní ve mně probouzí obavy, tíseň, možná i strach, ztvárnil toho grázla na jedničku s hvězdičkou, odporné stvoření.. Krásná příroda zasypaná sněhem a podmanivá hudba působí dokonalým kontrastem k tomu, co se divákovi odvíjí před očima.. Pravděpodobně nejkrutější westernové drama, které jsem viděla.. (18.06.2022)

Ten, kterému bylo zabráněno promluvit. "Všude, kudy projede, zanechá velké ticho, ticho smrti..." Zvuk konce. Paní Zima dotkla se svým žezlem této krajiny, pokryla ji sněhem a mrazivým brněním. Hrdina ticha Jean-Louis - ztepilý samotář, charismatem ojíněný, zavátý tajemstvím, pozvedl hlavu a jeho mužnou tvář zaplaví výraz, který promlouvá k masám bez příkras. Klaus Kinski - mazaná liška, malý netvor, zákeřný "Kerberos" v ďábelském pláštíku. Třaskavě polární mráz, léčku protivníkovu ještě málo znáš. Rozléhá se krajem nemilosrdný chór antických sirén. Ani po letech není této zemi dopřán klid, bude spílat, naříkat, z půdy krev navždy vyvěrat. (23.11.2015)

Na divokom západe to mali už v 19. storočí pekne kapitalisticky rozbehnuté. Vrahov hľadali lovci odmien, ktorí ich vraždili, tých potom vraždili tí, ktorých si najali rodiny, ktorým zabili lovci odmien príbuzných. Tento western nie je obzvlášť dobre nakrútený, pôsobí celý čas akýmsi veľmi divným dojmom a stále som rozmýšľal, aká by to bola pecka v rukách Leoneových, alebo Mannových. Ale po čase si človek na Corbucciho štýl chtiac nechtiac zvykne a potom príde záver, ktorý nás úplne odrovná svojou šokantnosťou a nepredvídateľnosťou. Riešia sa tu stále zranené ruky, Trintignant sa tu viac podobá na Eastwooda, ako na seba, ale je nemý a tak pôsobí stále tajomným dojmom. Kinski a Moriconneho hudba sú opäť stopercentí. (24.11.2015)

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)

Zasněžený western. Drsná krajina tu hraje velkou roli a krásně se na ní kouká. Je tu všechno, co má dobrý western mít. Málomluvný (zde němý :) hrdina, co nikdy nemine cíl, krásná žena a démonický padouch. A k tomu všemu ultra dávka naturalismu. Na konec jsem fakt koukal s otevřenou pusou a v duchu si říkal "wow." Tohle jsem tedy opravdu nečekal! Jako třešnička na dortu je k poslechu servírován Ennio Morricone. K dokonalosti chybí snad jen o něco charismatičtější hlavní hrdina (ne že by tenhle byl špatný). (05.10.2009)