Veľké ticho

Je to brutálny príbeho o biede, chamtivosti a sebectve, nespravodlivosti a túžbe po pomste. ,,Veľké ticho" je nekompromisne pochmúrnym filmom. Režisér Corbucci využíva zasneženú krajinu na maximum a vytvára strašidelne mrazivú atmosféru, ktorá sa vás bude držať od začiatku do konca a s najväčšou pravdepodobnosťou aj dlho po zhliadnutí filmu. Komentovať záverečnú scénu by bola vyslovene škoda pre tých, ktorí film ešte nevideli. Ale je to jeden z najpamätnejších zakončení, aké boli kedy natočené, ktorú by vo westerne nikto nečakal. To pomáha posilniť hlavnú tému boja proti násiliu, keďže titulky sa začínajú valiť a divák sa musí vyrovnať s nečakaným finále. 8/10 (02.08.2022)

Chudáci koně. To je jedna z věcí, která mě upřímně zarazila a pozorovat, jak se mnohý komoň boří po břicho do sněhu (a to i za předpokladu, že sníh bylo vlastně kvantum pěny na holení a ač je to u krajinkových záběrů nepravděpodobné, pořád se mi ta varianta líbí víc)... Nu, alespoň je to jedna z věcí, které dodávají drsnou atmosféru, která by mohla být lepší, nebýt Morriconeho, který spíš než on sám zněla mému uchu jako Morriconeho nápodoba podobná té, která je patrná u hlavního hrdiny s jistým Dolarovým Blonďákem. Docela mě překvapil Klaus Kinsky, který mě bavil, vždycky jsem ho totiž považoval jen za jednookého, mezi herecky slepými, ale jak vidno zde, možná mu trošku křivdím. Závěr je mým snem, kéž by se podobně laděných zjevovalo vícero, tomuhle snad chyběl jen cynický humr. (04.09.2013)

Němý, zlý a naivní. Prašné pláně vystřídala sněhem a pěnou na holení pokrytá Cortina d´Ampezzo (snad jsem zahlédl i sjezdovku), Trintignant si marně hraje na Clinta, vychcaný lovec odměn Kinski plánuje několik dní dopředu, kam půjde na velkou a šerif až do konce neví jestli dostat k ledu sebe a nebo kumpány té plavovlasé stařeny v kožichu.. Zatímco vyčpělý příběh, dramaturgické minely i podivné experimenty s těkavou a rozostřenou kamerou přináší zklamání, unhappy end v intencích zákonů svým dlouhým nosem na pocit zadostiučinění surově boduje. Corbucci měl možná smůlu, že jsem si den předtím dal na stropě navždy přilepené Il buono, il brutto, il cattivo a ve světle tohoto srovnání jeho špagety nedolétly nahoru v ani jednom filmařském aspektu (včetně Morriconeho doprovodu). (23.11.2015)

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči. (25.03.2012)

Perfektní western, u kterého jsem dlouho váhal s hodnocením. Ze zdejších ohlasů jsem byl hodně namlsaný, ale ještě do první poloviny filmu jsem nebyl přesvědčen o jeho kvalitách. Avšak krásné zasněžené scenérie, podmanivá hudba a konec filmu podle mého gusta mě uchlácholily a zviklaly k hodnocenímu nejvyššímu. Corbucciho majstrštyk. (19.11.2009)