Od pěti do sedmi

Uh, ti šibe? Ty vogo, ještě, že mě nikdo neviděl, jelikož jsem se z tohoto filmu normálně složil jak zahradní křeslo. Tak jednoduše a taky tak ladně. Křivky mořské panny, moje láska z Dredda Olivia a její oslavný taneček a skvík, lavky, každé slovo, hudba, VŠECHNO!!!!!! Kurrrrrrrva to bylo tak hezký, hele, že, to nebyly jako chlapské slzy, ale normálně vodopády. Ale vůbec se nestydím, zítra to vybuším ve fitku a budu zas #BadBoy. Dokud neuvidím další film, který mě přetransformuje do zahradního nábytku. 'Til then then. #LáskaŽijeKurvaaaaaaaaaaa (27.06.2016)

Malena 2, akorát retro nádech a atmosféru venkova + prosluněných záběrů nahradila industriální krása velkoměsta věrohodně zobrazujíc dnešní uspěchanou dobu a většinu jejích dobrých i špatných trendů. Bérérenice Marlohe je podobně spontánní a okouzlující jako její sokyně z Itálie, jen je možná po francouzsku trochu více decentní a uhlazená. Klíčové jiskření i osudové emoce jsou mezi hlavním párem cítit a výsledek chce říct a říká několik zajímavých myšlenek a postojů. Povedená, vyzrála věc. (10.08.2015)

Pařížanka v Americe. Uhlazená romance s francouzským šarmem a velmi příjemnou úspornou kamerou. Levin dovedně míchá tragedii vztahové konstelace se zabroušenými dialogy, za které by měl Woody Allen dostat tantiémy. Anton Yelchin v některých scénách dokonce chodí a mluví jako Woody, když v souboji kulturních partnerských konceptů zastupuje americkou koncepci lásky proti francouzským konstruktům pravidel pro volné city. Škoda vrstvení pěti latentních konců: toho hlubokého poučení a katarze chtěl film vygenerovat víc, než kolik uvěřitelnosti dokázal v první hodině vybudovat. (20.07.2017)

Ale co! Dobrých romancí není nikdy dost a tahle mi prostě dobrá přišla. Bavil jsem se tou dvojicí, zajímala mě a nakonec se mi i líbil ten konec, který k tomu sedl. Byl možná trochu moc sentimentální, ale ti herci mě tak bavili, že jsem to i kousnul. A nakonec to dopadlo i tak, jak by to pravděpodobně dopadlo i ve skutečném světě. (15.10.2015)

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak...... (05.07.2015)