Príliš vzdialený most

„Pánové, tenhle příběh budete jednou vyprávět svým vnoučatům. A pěkně je tím znudíte...“ ;o) Tak obávám se, že mnozí vnuci všech účinkujících se znudí i u tohoto filmu, protože na výpravný válečný film tu bude pro někoho až příliš málo akčních scén, střílení a ještě méně krve. Přiznám se, že mě kdysi u první projekce pro změnu překáželo spíše pár dlouhých pasáží pouze ve znamení střel a výbuchů... Celkově bych ale možná měl pár výhrad, které tu již přede mnou uvedli mnozí. Ano, film je to dlouhý a taky o dost silnější v jednotlivých epizodách než v celku, který ve svém širokém spektrálním záběru působí roztříštěně. Ano, taky patřím k těm, kteří se v obsazení nabitém světovou hereckou elitou těšili na svého oblíbence a nakonec zůstali zklamáni, že onoho oblíbence si mohli užít jen ve velmi malém rozsahu. Na druhé straně čím víckrát Vzdálený most vidím, tím víc si říkám, že právě rozsáhlá délka v kombinaci se širokým záběrem ve víru vzájemně pestrých epizod, informační hutností i bohatě zvučným obsazením tvoří aspekt, který tento film ještě víc povyšuje na jedinečnou záležitost. To, že vždy jsem si pamatoval víc epizodek než celistvý průběh nesnadné akce (v tom jsem se dříve ztratil), mě nakonec taky přinutilo se k filmu několikrát vrátit a přehodnotit dřívější slabinu snad i v částečný klad. Stále mě v tom filmu osloví cosi jiného... poprvé mě zasáhl nejvíc drobný příběh nesmělého brýlatého kluka-špiona, jehož konec se dovídáme později a náhodou, později jsem byl opojen poetickým nasmímáním závěrečného stěhování doktora a jeho ženy s vozíkem. Dneska jsem si opětovně vychutnal třeba scénu s konfrontací doktora a ozbrojeného seržanta, která nekončí jen šťastnou záchranou pacienta, ale i vtipně absurdním zatčením.. Richardu Attenboroughovi se povedl koprodukční kousek ve znamení krásně čisté filmařiny, zbavený typického patosu amerických válečných filmů. Dokonce ani v ničem to nepřipomíná ty černobílé britské filmy o 2. světové válce, v nichž nejednou všechny vedlejší postavy splývaly v jeden celek. John Addison zase vytvořil mnohotvárný orchestrální podmaz s nezapomenutelnou titulní melodií, který se ve svých tónech krásně rozvíjí do zádumčivé symfonie i majestátního pochodu. 95% (23.10.2020)

Kolosální průser zfilmovaný v kolosálním stylu. I přes délku a stáří filmu mohu směle prohlásit, že A Bridge Too Far patři mezi ty nejlepší snímky s tématikou 2. světové války. Režisér se nebojí experimentovat s kamerou, bojové sekvence jsou tak akorát v míře uvěřitelnosti a hvězdná sestava působí jako třešnička na dortu. Přeplutí Nijmegenu a následné obsazení mostu má navíc tak luxusní atmosféru, že vylodění v Ryanovi oproti tomu působí jako bezduše krvavá hra na vojáčky. (21.02.2010)

Ten film není dokonalý, napasovat do scénáře celou operaci Market Garden ve vší komplexnosti prostě nejde. I když ta je tu vlastně "hlavním hrdinou", herecké hvězdy slouží spíše jen pro snadnější orientaci mezi jejími jednotlivými úseky. I když je film dělán podle knížky, je více pro válečné nadšence, než milovníky příběhu. Jenže, v kombinaci se scénami jako čistka artilerie, sebevražedné přelodění řeky, seskok parašutistů točený 19. kamerami aj. z něj Attenborough dělá jedinečnou a neopakovatelnou válečnou epiku. (02.01.2008)

Šíře tohoto filmu je v mnoha - zejména válečné scény zobrazujících - aspektech jen stěží uchopitelná pro dnešní (počítačovými efekty zhýčkanou) mysl. Chvílemi se nelze ubránit pocitu, že režisér snad musel rozpoutat novou Světovou válku, aby vůbec mohl jednotlivé bitvy natočit. Ohromující ukázka toho, že Bratrstvo neohrožených a Zachraňte vojína Ryana nejsou zdaleka tak echt monumentálními počiny, za jaké jsem je dodnes v blažené nevědomosti považoval. (24.09.2017)

Asi až príliš mnoho úsilia venovaného technickej stránke filmu, ktorá je však jedna z najdokonalejších, aké som vo vojnových filmoch doposiaľ videl. Na druhej strane, podobne ako v The Longest Day, natoľko hviezdne obsadenie, až vás mrzí nemožnosť vytvorenia dostatočného priestoru pre všetky veľké osobnosti. Týka sa to v podstate každého okrem Hopkinsa a Conneryho. Pozitívne je, že film napriek stopáži a niektorým zdĺhavým veľkolepým scénam (obloha pokropená padajúcimi výsadkármi) nenudil a chcel by som povedať aj, že sa vyhol sentimentu a odľahčujúcim prvkom, no pred koncom sa to trochu zvrtlo. Film geniálny v mnohých epizódkach, ale trochu sterilný ako celok. A najmä, konečne nevelebiaci Američanov, ani iných spojencov, ale to už je história. Klobúk dolu, že si Attenborough vybral práve túto operáciu z 2. svetovej do svojho filmu. A ešte by som chcel spomenúť, že záber na zapichnuté pušky v zemi tesne pred koncom, mi pripomínal záver Siedmich samurajov a nasledujúca, titulková sekvencia, so siluetami idúcimi v diaľke a zabranými z profilu, pre zmenu (...kto uhádne???) Siedmu pečať. To by chcelo nejakého filmového numerológa. ;) (14.03.2014)