Stratené dievča

Od Finchera respektuji vlastně jediný film (a tím je třetí Vetřelec), ale vždy se snažím zuby nehty zůstat nestranná. Pravda je, že moje sympatie většinou hlavně rostou nebo padají s herci a/nebo postavami. A tady ten průser začíná, protože ze čtveřice Affleck/Nick a Rosamund/Amy mám ráda jenom Rosamund, a to ještě v jiném typu rolí, tady mi připadala nedostačující. A Neil Patrick Harris je pro vážné role navždy vyřazený z provozu, jenom způsobuje smích na místech, kde by vůbec neměl být. Další věcí je potom osobnost celého filmu, která je tak škrobená, až to bolí. Celou dobu mě to manipuluje a tak moc mi chce linkovat, co si mám o čem myslet, i když to třeba neodpovídá tomu, jak se postavy chovají, že jsem po dvou a půl hodinách regulérně znechucená nemožností být filmu rovnocenným partnerem. A taky malá wtf vsuvka - tolik logických chyb ve filmu, který si zakládá na tom, že je inteligentní? A na závěr se jim porouchala kamera, tak ho museli sestříhat z toho, co už měli, nebo co, protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Scéna ve sprše vypadá vysloveně jako spadlá z višně. V podstatě bych nevěřila, že takovou věc někdy vypustím s úst, ale mnohem raději bych film viděla v režii samotného Affleka, protože oproti Fincherovi je nevinnější a víc věří na pohádky, (to říkám s tím, že jsem od něj zatím viděla jenom Město), takže bychom se místo chladného mechanického kalkulu mohli dočkat zvrácenější love story o konci světa, kterou by Zmizelá měla potenciál být. A mám ještě jednu teorii: Fincher chtěl natočit film ve stylu chladných a násilných evropských detektivek, ale nasnímal a sestříhal to jako americký thriller na zakázku, a proto to působí tak neústrojně. Na diváka zvyklého sledovat opravdové zlo to nefunguje a pro necvičené oko, které není zvyklé u filmu přemýšlet, to dle mého může být vysloveně škodlivé. (A jenom poznámečka na konec, během flashbacků jsem se povýšeně usmívala nad tím, že Rosamund Pike je oblečena podle současné módy a ne roků 2005/2007.) (24.07.2015)

Další grafomanská kravka s hlubokým hrtanem použila tak zvaný Roulingovský gambit, praštila rukopisem plagiátorského braku o stůl významného nakladatele, načež klesla do kolen a nasoukala si na mandle jeho ego. Poté rozkošnicky polkla, vytáhla mu z kapsy saka hedvábný kapesník s monogramem, decentně si s ním utřela koutky, bradou pokynula k tomu stohu áčtyřek a pronesla: „Ňu Jork tájms bestselr, dost dobře taky lížu koule!“. Téměř sedmdesátiletý veterán jen zkušeně mávl kouzelným marketingem a stalo se. Ve druhém kole obdobným způsobem vycucla cévku z židáckého ředitele Lišky dvacátého století a jsem docela zvědav, kdy půjde do hetryku a udělají z toho ještě počítačovou hru. Moše však naštěstí nechtěl nic riskovat, a tak si na to najmul Davču, o němž je známo, že dokáže udělat zábavný a řemeslně perfektní sryler i z návodu na obsluhu automatické pračky. A Finčr opět odvedl dokonalou práci, jen je hrozná škoda, že ještě před naší milou „spisovatelkou“ vkleče svíral půlky majitele studia i Ben „Koženátvářsrigormortis“ Eflek a předfeloval si tak jako obvykle opci na nejbližší výraznou hauptku. Slečna Píková s Bárnym sice dělají všechno proto, aby smázli divácké trauma z tohoto ochrnutého klauna, nicméně když člověk vidí, jak za dvě hodiny poměrně emoční role doslova a do písmene jednou af(l)ektovaně zamrká a vykouzlí jeden jediný tetanický úsměv, při němž mu nepochybně museli do koulí pustit dvěstědvacet, aby vypadal alespoň trochu jako od přirození, zmítá jím pocit zmaru a názor, že i vyřezaná marioneta Kašpárka by za tento part dozajista sahala na Oskara. Ze zoufalství sice ve filmu vytáhl i čuráka, avšak to heterosexuálního kritika maximálně tak dokonale „obměkčí“ a nakonec jej stejně jen tvrdě pošle do hajzlu. To chladná britská pichna Rozamunda, to je jiná káva. Ta vypadá, že při vhodném kaučingu zvládne jakoukoliv polohu, herecky naprosto oslnila a i přes výraz kapku šmrncnutý downem neuvěřitelně apeluje, až by jí jeden klidně úplně zadarmo vyvložkoval komín a odvzdušnil radiátory, aniž by musela příliš škemrat. (27.12.2014)

// "You fucking cunt." Amy je amazing a někdo jí unesl. Někdo jí zabil. Nick jí zabil. Nick jí nezabil. Amy je stále amazing, akorát trochu over the top psycho. Kde je vlastně Amy? Je to vůbec Amy? A měl Nick kdy vůbec Amy rád? Někdo by těm dvěma měl otevřít lebku a zjistit, co si vlastně myslí. Nejšťastnější pár v Americe. Dokonalý Fincher, takže se vlastně nemůže nikdo divit perfektně padnoucím hercům, vynikajicímu hudebnímu podkresu a skvělé atmosféře... že by ten film taky tak trochu klamal tělem? Jestli ano, tak by to bylo ještě lepší, takhle zatím "pouze" 4,5/5. Další shlédnutí nutné a dočtení knížky povinné! (05.10.2014)

„What are you thinking? What are you feeling? What have we done to each other? What will we do?“ Fincherův Bitter Moon, co v druhém plánu ukazuje, že veřejné mínění je jako fotbalový rozhodčí z české ligy. Lze poměrně snadno ovlivnit a kdo ho má na své straně, vyhrává.. Nalevo narativní prvotřídnost, dokonalý smysl pro detail, Reznorova znepokojivá hudba ženoucí vše dopředu silou osmiveslice ze Social Network či na autora nezvykle vysoký stupeň zábavnosti, napravo několik logických děr (nevěřím, že z důvodu puncu pokleslosti) a emoční chlad o povrchové teplotě prsou inuitské stařeny. Ano, řemeslná preciznost je krásná věc, ale nač stahovat kalhoty, když esenciální Fincher (Seven, Zodiac) je ještě daleko.. Věřím, že když se Ben Affleck připravuje na role, čouhá mu z hromady gumových medvídků jen hlava.. (29.10.2014)

Radek99 ve svém komentu ke Zmizelé napsal, že "Nový Fincher = filmová událost" už po tomhle filmu bohužel neplatí. Upřímně řečeno, takhle rovnice u mě neplatila nikdy, s Fincherem si nespojuju pojem "filmová událost", nýbrž "precizní řemeslo". A toho se mi taky u Zmizelé dostalo vrchovatě. V žádném případě nelituju návštěvy kina, protože velké plátno nechá vyniknout všem prvkům Fincherova filmového umění. Jenže pak je tu námět a scénář a tam už tak spokojený nejsem. Je to totiž typický umělý konstrukt, další z nekonečné řady amerických snímků o vysoce inteligentních psychopatických manipulátorech a jejich schopnosti unikat ze spárů spravedlnosti. Při sledování jsem si nemohl nevybavit Prvotní strach, který udělal jméno Edwardu Nortonovi. Film se může pro mě pohybovat v jakémkoli žánru, ale potřebuju mu věřit a Zmizelé jsem zkrátka a dobře věřit nedokázal. A pokud další můj oblíbený uživatel xxmartinxx píše o Zmizelé jako o "zábavném braku", pak Fincher díky své preciznosti bohužel tomuhle spojení zabraňuje. Ten film je zkrátka a dobře příliš kvalitně natočený na to, abych ho bral jako oddechovku lehčího ražení. No a pokud jde o v některých komentářích zdůrazňovaný společensko-kritický přesah směrem k médiím, toho jsme se už dočkali v americké kinematografii i jinde nespočtukrát a v řadě případů v lepším provedení. Za mě 3,5* s tím, že Zmizelá má a určitě bude mít tolik nadšených příznivců, že 4. hvězdičku ode mě určitě nepotřebuje. Celkový dojem: 65 %. (05.10.2014)