Stratené dievča

Zmizelá je hodně slušné atmosferické drama, které umí natočit snad jenom David Fincher. To už je ale můj problém, že když vidím Finchera a thriller, tak očekávám něco na způsob Sedm. Sedm ale na rozdíl od tohoto kousku mělo všechno dokonalé. Tady se to k dokonalosti takřka přibližuje. Také jsem ze začátku dal pět hvězd. Postupně jsem se ale rozhodl o jednu hvězdičku hodnocení sundat, protože ve filmu i přesto bylo pár bodů, které tu dokonalost shazovaly. Třeba takový Neil Patrick Harris. Postavu měl dobrou, ale já bych ho do tak vážného thrilleru nikdy neobsadil. On do takových filmů prostě nepatří, ať se snaží sebevíc. Také si všimněte, že tu o něm skoro nikdo nemluví. Naopak Rosamund Pike tu předvedla výkon takový, že překonat ho bude pro ní něco opravdu dost těžkého. Takhle dobrou roli jsem dlouho neviděl a určitě na něj jen tak nezapomenu, jestli vůbec. I přes tu její dokonalost je tu ale Ben Affleck, o kterým si popravdě ani den po shlédnutí nevím, co si mám myslet. Nezahrál zle, ale zároveň jsem vůbec nevěděl, co si o něm mám myslet. Rozhodně bych neřekl, že je prkennej, jako tu plno lidí tvrdí, jenom jsem si ho nedokázal k ničemu přiřadit. Byl u mě dost bez názoru a stejně tak to cítím i teď. No a tihle tři herci byli asi ty tři nejzásadnější postavy tohoto filmu. Od toho se to dost odvíjelo a s nimi to také rostlo a padalo. Co se týče příběhu, u něj mi je naprosto jasné, proč si ho Fincher vybral. Stejně tak mi je jasné, proč si vybral i trilogii Millenium. Má evidentně podobné příběhy moc rád. Jemu tyhle nečekané zvraty prostě pekelně sedí. Na závěr snad jen dodám, že pět hvězdiček film nedostal také proto, že závěr byl až zbytečně rychle utnut. Čekal bych alespoň nějakou tečku, která by mě sejmula, a nad kterou by člověk mohl sám přemýšlet a nemusel by se nutně vracet k filmu jako celku. Prostě tečku, která by mě totálně sejmula. Něco, co má třeba Prokletý ostrov. Bohužel se ale nekonalo a proto tedy čtyři hvězdy.Zároveň si ale myslím, že to je jeden z nejlepších filmů, co Fincher kdy natočil. Kdyby se držel už jen takových filmů, vůbec bych se nezlobil. (10.10.2014)

„What are you thinking? What are you feeling? What have we done to each other? What will we do?“ Fincherův Bitter Moon, co v druhém plánu ukazuje, že veřejné mínění je jako fotbalový rozhodčí z české ligy. Lze poměrně snadno ovlivnit a kdo ho má na své straně, vyhrává.. Nalevo narativní prvotřídnost, dokonalý smysl pro detail, Reznorova znepokojivá hudba ženoucí vše dopředu silou osmiveslice ze Social Network či na autora nezvykle vysoký stupeň zábavnosti, napravo několik logických děr (nevěřím, že z důvodu puncu pokleslosti) a emoční chlad o povrchové teplotě prsou inuitské stařeny. Ano, řemeslná preciznost je krásná věc, ale nač stahovat kalhoty, když esenciální Fincher (Seven, Zodiac) je ještě daleko.. Věřím, že když se Ben Affleck připravuje na role, čouhá mu z hromady gumových medvídků jen hlava.. (29.10.2014)

V devadesátkách jsme měli explicitní, plnokrevnou a značně imidžovou Sharon Stone, křičící na Nicka "podívej jak s tebou manipuluju". O dvacet let později máme uťáplou, minimalistickou bloncku, která všechny potutelně pozoruje a čeká na ten správný strike, ideálně za pomoci kámošů googlu a facebooku. V roce 2030 budeme mít na toaletách zřejmě tři mušličky a nebudeme vědět jak je použít, sexovat budeme přes PC a pokuty za sprostá slova budou normálka. Ale ne že by Fincher nebyl zase komplexní. A to ještě v tématu jako jsou rodinné etudy - to už je sakra oříšek. Má ten dar, že natočí ucelené téma tak multispektrálně, že si z něj odnese (resp. najde se v něm v různých životních situacích) něco každý od blba z jzd až po zabšklého obstarožního profesora informatiky. Ženský herecký výkon roku, scénář roku. Film který (jako u Finchera pokaždé) donutí k zamyšlení a klade životní otázky s nejednoznačnými odpověďmi. A Reznor s kámošem Atticusem zase nehorázně rulujou. (03.10.2014)

B-R-A-V-O. Tentokrát budu trochu osobnější, Davide, u Zmizelé se předvádíš v té nejlepší formě a po celou dobu film pevně držíš ve svých rukách. Směrem k závěru jsem na tebe skoro začal křičet a zároveň žadonit, ať nevymýšlíš blbosti a nepoděláš konec, ale i ten sis naprosto s přehledem pohlídal. Za tohle mistrovské dílo a zároveň dokonalou „šachovou“ partii, u které si člověk nikdy nemůže být jistý, kdo má zrovna navrch a jaký bude následující tah, ti moc děkuju a udílím naprosto suverénní plný počet. (27.12.2014)