Láska na karí

Je tomu už dávno, co jsem naposled viděl tak neuvěřitelně příjemný film jako je právě Láska na Kari. Z xenofobního hlediska musím pochválit tvůrce, protože tady mi přišel sympatickej úplně každej. A hlavně ta Indická rodinka, která se s vervou nakvartýrovala do baráku naproti vyhlášené restaurace, aby si tam otevřeli svoji. Prostě to bylo neuvěřitelně odpočinkové. Příběhem počínaje, postavami procházejíc přes to, jak to bylo natočeno konče. A popravdě mi vůbec nevadilo, že film má 122 minut. Já si užíval každou další minutu a čekal, co přijde dál, protože ta Indická drzost v té jedné malé francouzské vesničce mě absolutně sejmula. Co už jsem ale nepochopil, tak fakt, jak v tomto filmu byli ztvárněni Francouzi...kór někde uprostřed francouzských vinic ve vesnici, kde je těžké nepotkat francouzského vidláka. A hle, ono na potvoru tam každej mluví Anglicky. Trošku záhadička. (10.12.2014)

My, co si před spaním pročítáme kuchařky Magdaleny Dobromilly Rettigové, to nemáme v životě nejjednodušší, jídlo je naší vášní a myslíme na něj prakticky neustále, neusnem bez zadělaného těsta na čersvý ranní chléb, v životě bychom neuvařili polévku z kupovaného bujónu, nudle děláme domácí, bylinky používáme jedině čerstvé ze zahrádky, půlku života strávíte u řezníka sháněním pravé svíčkové a ještě pak při odchodu riskujeme ataky nevraživých vegetariánů, fůů. Takže proč si neodfrknout u obrazovky, když za nás uvaří někdo jinej. Láska na kari je pohádkou lákavou, barevnou a voňavou, bohužel jaksi bezobsažnou, naštěstí jsem dostala záchvat slintavky při prvním záběru na šťavnaté rajče, takže jsem ve zdraví přežila všechny ty multikulti poučky, občas se zasmála nějakému vtipu o zelenině a užila si hereckého jiskření mezi dvojicí Mirrenová - Puri, kteří jsou rozhodně tou nejlepší ingrediencí snímku. (04.12.2014)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

Som z ľudí, ktorý radšej klasické francúzske a klasické indické jedlo ( alebo ešte skôr najklasickejší rízek so zemiakovým šalátom ), ako nejaké inovatívne snobské srajdy spojené s ( pre normálne sa stravujúceho konzumenta ) nezlúčiteľnými chuťami a ingredienciami. A podobne som pristupoval aj k filmu. Nie všetko, proste ide dokopy. A kto vám to chce natlačiť do gebule, je len zneužívateľ ľudskej hlúposti a náchylnosti k priľnutí ku každej gebuzine. (14.05.2023)

Vesměs příjemný film, který nemůže urazit. Hallström podobné žánrovky umí jako málokdo a tady to opět potvrzuje. Využil trumfů, které měl v ruce a vzhledem k tomu, že si jako poradce najal šéfkuchaře indického původu, je opravdu radost se dívat na přípravu všemožných pro nás exotických jídel a je jenom škoda, že kino ještě nepřenáší do sálu vůni. Hallström je natolik zkušený, že přesně ví, jak má dávkovat emoce a rozvíjet vztahy a po téhle stránce film funguje naprosto perfektně a vůbec nevadí, že nepřichází s něčím novým a celý námět už je notně vousatý a otřepaný. Spolehnout se může na Helen Mirren v hlavní roli, která očekávanou proměnu své postavy zvládla se svou typickou bravurou a za zmínku stojí i Om Puri, který je vtipným prvkem filmu a i přes jeho tvrdohlavost mu nelze alespoň trošku nefandit. Nechybí tu ani výborná a krásná kamera a taky úchvatná a naprosto pohodová atmosféra. Škoda jen, že to celé má dvě hodiny a občas se najdou místa, kde jinak svěží tempo drhne. Je třeba se taky smířit s tím, že všechno tu probíhá až moc ideálně a bezproblémově, ale to k těmhle žánrovkám na druhou stranu patří. The Hundred-Foot Journey je absolutně nenáročný film, který dá divákovi přesně to, co od něj čeká a měl by uspokojit obě pohlaví. 70% (04.09.2014)