Na vine sú hviezdy

Hvězdy jsou v rámci melodramatického subžánru „sick flick“ tak uspokojivé, jak jen film o umírajících teenagerech může být. Vymýšlení konců jako jeden z hlavních prostředků „osmyslování“ naší existence zde bylo chytře povýšeno na leitmotiv vyprávění, které je od úvodních slov předkládáno jako vyprávění o vyprávění (resp. o vymýšlení příběhů). Touha po uzavřeném vyprávění a kontrole nad vlastním příběhem je u Hazel zesílena její nemocí. (V režisérském sestřihu je proměna Hazel ze subjektu vyprávění ve vyprávějící subjekt výraznější díky scéně v sanitce, kde si kvůli Gusovi vymyslí pokračování básně.) Protagonistka je motivována podobnou potřebou, kterou my jakožto diváci uspokojujeme sledováním smyšlených příběhů. Vzhledem k tomu, že naše životy se uzavřou bez toho, abychom k tomu mohli cokoli dodat, fungují fikční vyprávění jako trenažéry smiřující nás s vlastní smrtelností. Nejvýrazněji pak z tohoto napětí mezi strachem z konce a potřebou dát onomu konci jasnější tvar, těží melodramata. Hvězdy se nespokojují s bezmocí v zásadě dobrých (nebo k nápravě svolných) postav tváří tvář smrtelné chorobě, a snaží se popsanou vlastnost melodramat reflektovat na více rovinách. Je pravda, že film nese veškeré znaky midcultu (parazitování na závažných tématech, audiovizuální líbivost, balení banálních myšlenek do nevěrohodných, důležitě působících proslovů, postavy bez vnitřku), přesto za užití prostých vyprávěcích prostředků dosahují silnějšího emocionálního efektu než zástupy podobných filmů. Hlavní zásluhy patří věrohodným mladým hercům a scénáři dost prohnanému, abyste mu uvěřili, že je nad klišé hollywoodských dojáků vlastně povznesen (ačkoli je ve skutečnosti ždímá do poslední slzy). Za důmyslnost, s jakou se nás záblesky černého humoru a náznaky neochoty hrát dle zavedených žánrových pravidel snaží přesvědčit, že nejsou tuctovým melodramatem, jsem se Hvězdami nakonec rád nechal dojmout. Možná měknu. Možná jen ještě nejsem takový cynik (a šovinista), abych z principu odmítnul dobře vymyšlený „ženský“ film. 65% (09.06.2014)

První dvě třetiny filmu jsem věřila, že se obtížného tématu smrtelně nemocných (skoro)dětí a jejich pozůstalých Hvězdy nám nepřály zhostí s nadhledem, a přesto s citem. Dlouho se to daří - postavy jsou sympatické a vtipné, čistá první láska ústřední dvojice je prostě k sežrání (i když nereálná - žádný osmnáctiletý hoch není tak úžasný a romantický jako Gus). Jenže ke konci mě film začal emocionálně ždímat, a to já nesnáším. Vyloženě je mi fyzicky nepříjemné, když mě film nutí brečet. Prostě to k divákům není fér - takže body dolů. Objektivně ale docela fajn neobvyklá romance, která vás vezme na emoční horskou dráhu. (03.06.2014)

║Rozpočet $12miliónov║Tržby USA $124,872,350║Tržby Celosvetovo $307,239,013▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $17,576,136 //počet predaných kusov 682,198║ Tržby za predaj DVD v USA $23,330,430 //počet predaných kusov 1,508,517║ len ďalšia povrchná banalitka ktorá nedokáže hlbšie k divákovi prehovoriť, k tomu vrcholovo prázdne to príde hlavne záverom keď to chce neskutočne zatlačiť na emócie ale mňa to úplne míňalo v danom prevedení, pre mňa ďalšia záhada ako toto mohlo uspieť v kinách a tu to má silných 81% k 15.9.2014, sila /40%/ (15.09.2014)

Při sledování traileru jsem si jen opovržlivě odfrknul, že je zde další z nekonečné řady filmových variací o smrtelně nemocné krasotince, jakých se v posledních letech natočily tuny. K projekci jsem tak přistupoval dosti skepticky, film však mé obavy zcela rozehnal - a naplno mě dostal. Je to především zásluhou hereckého výkonu nádherné Shailene Woodley, kterou považuji za velmi nadějný herecký objev, a těším se na její budoucí role. Rovněž má oblíbená Laura Dern v roli její matky byla výborná; další herci (s výjimkou opičáka Dafoea, kterého nesnáším) splývají v mlze hereckého průměru. Nejsilnější stránkou snímku jsou skvěle napsané postavy a výborný příběh, který vtáhne do děje a nepustí až do samého závěru. Dobrý dojem z filmu podtrhuje vhodně zvolený soundtrack, byť jsem se u některých hudebních podkresů mírně ošíval (např. ten Vivaldi). Za sebe nemám problém přiznat, že jsem skoro celý film probrečel - tak dojemný jsem ho shledal. Zvláště závěr je vážně vydařený, a neušlo mi, že se ze sálu kolem mě ozývalo dojaté posmrkávání dalších diváků. S malým odstupem několika hodin od opuštění kina mi ten film sice přijde slabší než jak působil na první bezprostřední dojem, ale nerad bych si dodatečným rejpáním kazil pěkný zážitek, který mi tento film přivodil. Předlohou jsem nedotčen, což mi vůbec nebránilo si tento velmi pěkný film náležitě užít - za mě silné 4 hvězdy doprovázené ještě čerstvou vzpomínkou na to intenzivní pohnutí, které jsem cítil u závěrečného záběru - takhle naměkko jsem byl naposledy snad až někdy u VELKÉ NÁDHERY (chraňbůh, abych tyto snímky srovnával - jen konstatuji, že jsem se v jejich závěru cítil velmi podobně). Máte-li podobné filmy v oblibě, s klidným svědomím vám tento mohu doporučit. (02.06.2014)

Okay, Hazel Grace? Chvíli do smíchu, chvíli do pláče - a celou dobu se zaťatými pěstmi, fandící jednomu zázraku. Jim sice hvězdy nepřály, ale nám docela ano. Vždyť jsme mohli vidět strhující, intimní a tuze osobní love story. Osobní ne proto, že má Augustus doma plakát Mass Effect nebo protože s Hazel sleduje Buffy. Dokonce ani ne proto, že bych někdy chodil s dívkou-granátem. Ne, je to proto, že do posledního dechu obdivuju to, jak si dva lidi - i přes nemoci, bolesti a srdcervoucí zklamání hrozící každým dnem - dokážou dát navzájem všechno. A kdo někdy miloval, ten chápe, že úsměv se slzou v oku je v případě těchto Hvězd setrvalým stavem. (12.06.2014)