Na vine sú hviezdy

Z půlky feel-good oddechovka, z půlky vydřený doják. Hvězdy nám nepřály těží z výborně obsazených hlavních hrdinů a šibalského scénáře, v poslední třetině ale přeci jen dojedou na to, že musí hláškovací polohu opustit. Natahované finále nicméně všechna pozitiva nezažene, pořád se tedy můžete těšit na jednu z nejlepší dramedií poslední doby. (8/10) (06.06.2014)

Škoda toho natahovaného konce, protože jinak jsem se do toho zabořil na plno. Příběh kličkuje mezi usměvem a slzama a až do konce jsem neměl pocit, že by to bylo nějakou násilnou formou. Svůj velký podíl na tom určitě měla Shailene s Anselem, jejichž herecký výkony jsou ozdobou filmu a dodávaj příběhu na přirozenosti. Nemůžu se však ubránit pocitu, že Gus měl mlčet a všechno mělo jít na diváka v několika posledních minutách, to by byla teprve ta správná emotivní pecka. Film bych určitě nedoporučil lidem, kterým rakovina vzala někoho blízkýho, protože si myslím, že si neprožijou filmovej příběh, ale zopakujou si svou vnitřní bolest. (02.06.2014)

Říká se, že láska a nemoc si nevybírá, prostě přijdou většinou tehdy, když je člověk nejméně čeká a je proti nim bezbranný. Zatímco láska v člověku probouzí radost a opojnou náladu, nemoc přináší smutek, utrpení a strach. V tomto romantickém dramatu se oba tyto protipóly, tedy láska a nemoc, tak nějak vzácně protnou a spojí dohromady. Jen díky nemoci vznikne lovestory, přičemž tato láska mezi dvěma mladými nemocnými lidmi bojuje o každý další den, kdy může existovat a kdy se může rozvíjet. Hvězdy nám nepřály je krásný film o smutných věcech, ale i takový může a umí být život a já jsem rád, že jsem si mezi mnohem většími filmovými trháky a mezi filmy se zvučnějšími hereckými jmény v kině vybral ke zhlédnutí tento malý nenápadný film ze života, který už svým tématem a svým pojetím vybočuje z toho, co nám česká kina a čeští distributoři běžně nabízejí. Knižní předlohu jsem nečetl, z herců jsem znal jen Sama Trammella (díky seriálu True Blood) a Willema Dafoe, a naprosto mi to tak vyhovovalo. Bohužel film nesplnil má očekávání úplně na sto procent, za prvé mě nedokázal rozbrečet (a to mě dokáže rozbrečet skoro každý smutnější filmový konec), za druhé mi tento film přišel chvílemi až moc dlouhý a roztahaný, a za třetí jsem měl chvílemi problém vcítit se do hlavních hrdinů a nějak více s nimi jejich příběh prožívat. Ale tyto nedostatky mohly být způsobeny především mými neobyčejně vysokými očekáváními, kdybych si to zapnul někdy v sobotu nebo v neděli večer na placeném filmovém kanále a nic od toho nečekal, možná bych byl nadšen, ale když už jdu na nějaký film do kina, přece jen od něj mám nemalá očekávání. Ale ve výsledku film hodnotím jako silně nadprůměrný a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. (09.06.2014)

Jasné, niekto si môže hovoriť, že je to citová vydieračka, ale ktorý film s touto témou nie ? Za seba hovorím, že som spokojný. Beriem na vedomie, že nám to tvorcovia pekne ešte posypali cukrom, ale predovšetkým musím vyzdvihnúť ústrednú dvojicu, ktorá to zahralo fakt dobre (pár percent pridám navrch, že v lietadle ty sopliaci pozerali môj obľúbený film Aliens). Tak isto aj režisér vybudoval dobrú atmosféru, dialogy tiež slušne šlapu, no záver filmu mal prísť o niečo skôr, pretože kým sa doslova dovleče, ste už dosť vyžmýkaný. Inak celému filmu aj tak najviac pomohli M83 a ich song Wait. 80% - 4* (29.09.2014)

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)