Na vine sú hviezdy

Od filmu jsem očekával, že bude plačtivý, smutný, tragický, močopudný (chtělo se mně u něj chcát), předlouhý, předvídatelný a zamilovaný. A můžu napsat, že i takový byl. Jenže neplánovaně vyvolal spekulace o mé inklinaci k fetiši. Sám netuším, zda představa, že píchám holku s hadičkou v nose, je srovnatelná s píchotem holky s piercingem v nose. Když mě tato myšlenka náhle přepadla, až do konce filmu jsem se bál, abych v něm nenašel odpověď. Chtěl jsem i nadále setrvat v bláhovém nevědomí. Sexuálních zkušeností přece jen pomálu, naštěstí jsem z toho lišácky vyvázl. A definitivně mohu prohlásit, že mně na smrt nemocné pacientky nevzrušují, amputované nohy se mně hnusí, a že píchat holku se zlomeným srdcem, což se mně v minulosti stalo, není totéž, jako obšťastnit holku v pokročilé fázi rakoviny, kdy nám bující metastáze u toho pějí rekviem. Neklid málem způsobil, že jsem si přestal všímat kvalit filmu. Než se párek z Rakovníku do sebe zamiloval, bylo vše dobře posazené. První jejich "lovískování" ovšem odneslo všechny kry originality i příjemně vtipného nadhledu, přičemž jsem už jen druhou polovinu vyhlížel, kdo si vytáhne Smrťáka Lohniského, a spustí se nějaký smutný song. Nebylo vůbec těžké identifikovat, kdo se z těch dvou titulek nedožije. Z dvojice na smrt nemocných milenců překvapivě lépe zahrál Ansel Elgort, což jsem nečekal. V jiných filmech nepředvedl vůbec nic. Shailene Woodley fakt horší, účes na nic, ale zase sám to odehrát nemohl, takže tam prostě byla. Willem Dafoe byl dobrá figurka, jeho ožralý spisovatel to rozjel, o zábavu se zase staral Nat Wollf. A určitě nepochválím dvouhodinovou stopáž. Ta je přepálená, občas bylo nemálo znát, že příběh nemá moc co vedlejšího nabídnout. Cestovatelská vsuvka v podobě cesty do Amsterdamu, na jejímž konci nás čekal frustrovaný spisovatel Dafoe, byla hodně křečovitá. A zobrazování esemesek v "dětské" grafice mohli vynechat. I přepečliví rodiče už mě srali. Nenadálý příchod pohrdavého Dafoe na pohřeb, to byl nejhorší scenáristický fail z celého filmu. Úplně to pokazilo auru kolem jeho zvláštní postavy. Vesměs film disponoval příjemným pocitem z blížící se smrti náctiletých, což se o každém filmu z podobného ranku prohlásit nedá. 8/10 (16.01.2018)

Film o rakovine mladých ľudí, ktorí s ňou bojujú. Sám som takto prišiel o otca a preto ma podobné filmy vedia citovo rozpoložiť. Filmu dodáva emócie fakt, že všetci vieme kam to nakoniec bude smerovať. K nevyhnuteľnému koncu. To je ďalší dôvod prečo dvojici fandíme. Nikto nepochybuje že aj keď im to klape, nieje možné aby takýto film skončil happy-endom aj keď si to prajeme. Možno by sa patrilo spomenúť ešte jedno plus a to že obe obe hlavné postavy sú obklopené prajnými spoločenskými podmienkami – milujúcou rodinou, profesionálnou lekárskou starostlivosťou a existenčnou stabilitou. Opak by film kazil i keď v mnohých rodinách je to práve tak. Čo sa hereckých výkonov týka, Shailene Woodley ma ešte v žiadnom filme nesklamala. Ba naopak. Možno aj vďaka nej sa mi tento film tak neskutočne páčil. (03.10.2014)

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. (24.09.2014)

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny. 30% (15.07.2015)

Romeo bez nohy a Julie jednou nohou v hrobě, citové vydírání par excellence. Čistá práce za pět hvězd. À propos, všimli jste si, že Hazel za sebou tahala v baťůžku ty bomby dvě? Jednu s kyslíkem, druhou natlakovanou samými klišé. Dvě bomby, dvě hadičky, do dvou nosních dírek. Tlačení na pilu všemi možnými dramaturgickými metodami, drsné dojení citů a to vší silou, obouruč, se stejnou vervou jako do temnoty odcházející Isaac prohmatával ňadra své holky Navěky. Smrtka v netradičním kostýmu - v kalhotách od pyžama, s ranním (už bůhvíkolikátým) drinkem v kostnaté pařátě, s cynickým úšklebkem se pohupující do rytmu příšerného švédského hiphopu. Brrr, ten byl! Za co, panebože, za co?! Příhodná tečka za naivitou mladé, leč vášnivé(!) čtenářky a dobrý odrazový můstek do hnusné reality života. Škoda, že Willem Dafoe nedostal víc prostoru ke své exhibici, k verbálnímu tangu jedovatého a krutě upřímného znalce otázek konečného života a nekonečné smrti. A nejstrašidelnější scéna filmu? Kdepak JIPka, pro mě to byl Patrick s kytarou a Ježíšem na koberečku. Kdysi totiž chytil raka do pytle, pročež už neměl světské starosti s láskou tělesnou a mohl se naplno věnovat bohulibé činnosti vedoucího podpůrné skupiny a všechny ty umírající mladé lidi vesele mlátit po hlavách klackem Boží lásky a povinného sdílení bolesti. Ten byl! Velice strašidelný kastrát, Ježíšův roztleskávač. Naproti tomu Romeo a Julie, zde Jednonožka a Dusivka, ti měli sympatické postoje k životu, umírání i k přežívání a jsem moc rád, že jsem je stihl v jejich krátkém životě poznat. P.S. Omluva za cynické hlášky v komentáři, ale za to můžou naši zamilovaní, Hazel a Gus, tenhle přístup k věcem tragickým jsem pochytil od nich! :-)) (05.06.2014)