Na vine sú hviezdy

Film, po kterým si uvědomíte, že ty píčoviny v každodenním životě, co tak urputně řešíme a ze kterých máme deprese, jsou nic v porovnáním s problémy lidí, kteří trpí rakovinou (nebo jinou podobnou hnusnou nemocí). Opt po dlouhé době film, který mi ukázal, že život se musí užívat, dokud je čas. P.S. : Musím pochválit výtečné herecké výkony a úžasný výběrový soundtrack (M83, Jake Bugg, Tom Odell,...) a narážky na jiné skvělé interprety (Peter Gabriel, Pink Floyd,...). (13.09.2014)

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny. 30% (15.07.2015)

Přesně takové, jak tvrdí všechny ty marketingové vějičky na přebalu knihy - stejným dílem vtipné, jako srdcervoucí v závislosti na tom, jak moc blízko si Hazel a Guse pustíte k srdci. Místy Hvězdám dochází dech a stěží se drápají vzhůru, jindy zas stoupají na oblohu s nebývalou lehkostí a to jsou právě ty momenty, nad kterými se člověk zastaví a přemýšlí o nich ještě dlouho po skončení filmu. (21.08.2014)

"I fell in love the way you fall asleep, slowly, and then all at once." Už tady sedím tak deset minut a přemýšlím co bych k tomu filmu tak mohla napsat. Když jsem se dozvěděla, že bude filmová verze, tak jsem nebyla zrovna nadšením bez sebe, moc jsem si to nedokázala představit, ale musím konstatovat, že jsem byla hodně mile překvapená. Všechno to působilo příjemně a přirozeně a vůbec to nepůsobilo jako klišé, čehož jsem se bála. Obsazení hlavních rolí bylo dobré, i přes moje výhrady k Anselovi to zahrál dobře. Jak jsem čekala, konec se neobešel bez slz, ale naštěstí jen v umírněné míře. Asi na to budu muset časem kouknout znovu, ale zatím teda 5* "Okay? Okay." (16.06.2014)

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)