Odvážné palce

Moc mě těší, že nejsem profesionálním kritikem a nemusím sledovat filmy, které mě vůbec nezajímají, a chodit o nich mluvit do rádia přenášeného na Stream... a mluvit... a mluvit, i když nemám co říct, ani jsem si to nepřipravoval... a vyplňovat předepsanou stopáž třeba okamžitými soudy na základě shlédnutí traileru... (03.01.2016)

Koukám na streamu, ne moc dlouho, takže nemůžu hodnotit starší epizody, ale přijde mi to jako když si pár lidí hraje na odborníky a přitom jsou schopni hodnotit filmy, co ani neviděli, což opravdu nechápu, jak se může v takovémto pořadu stát :-/ K tomu si mezi sebou věčně skáčou do řeči ( hlavně František Fuka)... který mi navíc není vůbec sympatický. (25.05.2014)

Poslouchám teprve tak rok, tudíž kombo Baldýnský + Fuka nepamatuju. Nechápu, co tady v hodnocení mají proti Ivě Přivřelové, já ji mám rád, i když jsem si ji z rádia představoval malinko jinak. Míň hipsterský než konkurenční Čelisti na Wave, se kterými vytváří dokonalou rovnováhu v českém filmově-podcastovém univerzu. A POŘIĎTE SI, SAKRA, NORMÁLNÍ RSSko. Dík. (06.02.2014)

Nejlepší filmová relace současnosti na českých televizích a internetech, hodně fajn je hodnocení filmů, které mají daný týden premiéru, takže je to zároveň i nejlepší kinopřehled spojenej s lehkejma recenzema, s bonuse v podobě faktu, že Fuka narozdíl od svých recenzí nespoileruje. Éra Baldýnský byla fajn, ale rozhodně nebyla o kilometr lepší a je to vůči Ondřeji Vosmíkovi a Ivě přivřelové poněkud unfér. Navíc má Iva pro rozhlas neskutečně příjemnej hlas (dobře, přiznám, obrazovou verzi jsem v životě neviděl a nehodlám na tom nic měnit.) (21.02.2014)

Poslední měsíc poslouchám každý den na cestě do práce postupně existující záznamy dílů od roku 2003 - a jsou stále vynikající, rétoricky svižné a (nejen) postupným vymezováním hodnotících parametrů inspirativní. Nešlo nicméně o "televizní pořad", jímž začal být až mnohem, mnohem později... už bez Toma Baldýnského, takže nevidím důvod kvůli tomu zvyšovat hodnocení. Měl jsem rád i epizody s Ivou Hejlíčkovou, upřímně nenáviděl díly s Irenou "ne, logický argument ode mě neuslyšíte" Hejdovou - a pak už mě to jen nechávalo hluboce netečným, což jen potvrzuje jakýkoli pozdější díl, který náhodou slyším. Jinak řečeno, Tomášovo a Františkovo myšlení se prostě na jedné straně doplňují a na druhé straně produktivně limitují. Navíc jejich hádky byly opravdové názorové střety dvou kamarádů, zkušených novinářů a hlavně filmových nadšenců, kteří se takhle hádali dlouhé roky... než se rozhodli z toho spolu se Sašou Michailidisem udělat rozhlasový pořad. Iva Hejlíčková byla pro změnu Frantovou šéfredaktorkou i sarkastickou kamarádkou, takže to fungovalo v jistých ohledech podobně - a od té doby už prostě jen na ploše několika desítek minut mluví František a někdo další. ____ UPDATE 2020: Jak poslouchám i ty další (post-hejdovské) roky, musím přiznat, že stabilní alternativní hlas začala reprezentovat Iva Přivřelová, leč jsou to častěji ony série po sobě jdoucích recenzních monologů než konfrontační dialog (s výjimkou sarkastických komentářů Saši Michailidise :)). Je to úplně jiný formát než zpočátku a jsem v systematickém naposlouchávání na cestách městem zatím u roku 2014 (ty díly mají už standardně přes třičtvrtě hodiny), ale zvyšují hodnocení o hvězdičku. Navíc mě fakt baví ta procházka minulostí distribučních premiér, z nichž mnohé mi dávno vypadly z paměti. (16.03.2017)