Bony a klid 2

Vždyť je to sračka, na kterou se nedá koukat. Příběh je hrozný, žádná zápletka, žádná akce, nelogicky setřihaný, scénář na blití jen kecy, kecy, kecy. Tak opravdu dnešní mafiáni nevypadají a netočí prachy tak mizerně jako oni a nenechaj se tak jednoduše napálit jako v tomto filmu. Do konce jsem to vydržel jen ze zvědavosti, jestli i zbytek filmu bude tak slabej, jako předcházející půlka ... Snad jediným plusem tohoto filmu je skladba RELAX, která to i tak stejně nezachraňuje. (27.09.2014)

První díl Bony a klid považuji za jeden z nejlepších, který v českém filmovém průmyslu vůbec kdy vznikl, takže jsem docela i s nadšením očekával pokračování, v tomto případě dějově probíhající v kapitalistické éře narozdíl od té socialistické z minula. Ovšem s realisticky až spíše pesimistickým pohledem, takže v závěru jsem nebyl tolik zklamán (či překvapen?), jako možná jiní uživatelé, co film shlédli. Nejde tedy srovnávat tento a předchozí díl, to je něco jako "nebe a dudy", což by měli brát v potaz všichni hodnotitelé. Jako ale takové novodobé zobrazení, jak to u nás v tom politickém systému a státním aparátu funguje, tak si myslím, že to je velice kvalitní zpracování. Jsem rád, že jsem opět viděl starou partu veksláků a českých mafiánů -> je to úsměvné, že řada lidí, která byla v minulém režimu trestána za své zločiny, teď v dnešní době opravdu se podílí na řízení státu a to beztrestně a bez ohledu na jejich minulost. Nebo spíš než úsměvné je to dosti i smutné, jakmile si to člověk řádně uvědomí. Todle se tomu filmu musí nechat, protože to vyobrazuje opravdu suprově. Co se samotného hodnocení týče, tak tři hvězdy jsou moc a dvě zase málo - čili 50%. (03.10.2014)

S přílivem roku 2014 se na nás hrnou odevšad samá pokračování.... Není tomu ani u filmu "Bony a klid 2". Bohužel už to není takový nářez jako u jedničky. Herci nám zestárli, Vít Olmer dozrál, ale to samé se nedá říct o scénáři. I když toto téma furt vyhledávám, tak tento pokus o navázání (volné pokračování) mě osobně moc nepotěšil. Sice jsem rád zase viděl známé tváře, ale Jakub Prachař sem (po seriálových počinech) opravdu nepatří! 30% (26.09.2014)

Rozhodně ne nejhorší porevoluční český film. Zcela určitě ne nejhorší český film za posledních pět let. Má i své klady. nevybavím si lepší roli, v níž bych viděl Skameneho. Simony Chytrová je klasicky a tradičně božská. Nedorosta jsem měl vždycky rád a rád jsem ho po letech zase viděl. Záporů to má však taky dost. Za jeden z největších pokládám ten, že Olmer chtěl tak strašně moc něco říct, že skoro zapomněl, že natáčí film (který by měl mít i nějaký nosný příběh) a ne dokument. Zbytečnost mnohých postav (rebelská skupinka byla rozhodně spíše trapná, než směšná), už je pak jen zanedbatelný prohřešek. 2,5* (27.12.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)