Chorus Line

Tančení je úchvatné. Slabinou jsou některé písně a zpovědi tanečníků, které více než nudí. Choreograf Zach (Michael Douglas) za pomoci svého pomocníka Larryho (Terrence Mann) vybírá tanečníky pro novou broadwayskou show a také je konfrontován s návratem své bývalé lásky Cassie (Alyson Reed), které nebylo po chuti jeho velké pracovní vytížení. Tanečníci Mark (Michael Blevins), Richie (Gregg Burge), Portorikánec Paul (Cameron English), Al DeLuca (Tony Fields), žid Greg (Justin Ross), Don (Blane Savage), rádobyodduševnělý Bobby Mills III (Matt West) a Mike (Charles McGowan) a tanečnice Portorikánka Diana (Yamil Borges), Číňanka Connie (Jan Gan Boyd), nervózní Kristine DeLuca (Nicole Fosse), přezíravá Sheila (Vicki Frederick), Beatrice (Michelle Johnston), Judy Monroe (Janet Jones), Maggie (Pam Klinger) a Val (Audrey Landers) ale předvádí úchvatnou strhující podívanou, která slabší místa hravě přebíjí. A show se může spustit. (01.10.2010)

Po pravde receno, tohle by vubec muzikal bejt nemusel. Celej film je o jednom konkursu na tanecniky, kdy nejdriv dojdou neskutecny davy, aby se postupne vybrala particka tech nejlepsich, o kterejch se pak clovek dozvi par veci. Nutno rict, ze tancujou naprosto genialne, choreografie je naprosto perfektni. A zpev je nadbytecnej. Ne, ze by zpivali nejak spatne, ale texty nejsou buhvijaky a pri tom vsem tancovani to fakt nebylo potreba. Kdyz sem film uz sledoval asi hodinu a furt jsem cumel jen na particku stojici na podiu a Douglase v pozadi, zacal jsem trochu znervoznovat a rikat, ze takle to prece nemuze jit az do konce, to si prece Attenborough nedovoli. Jenze ono jo. A nevadi to, jelikoz se fakt hodne casto tancuje a zpiva a dokaze to docela chytit a film slusne odsejpa. Tesil jsem se, jestli Douglas neco predvede, ale to je asi jedina postava z tech dulezitejsich, ktera nezatancuje nebo nezazpiva, i kdyz mozna je to tak dobre, v Douglasovo pohybovy nadani moc neverim. Celkove sem sice uz videl lepsi muzikaly, ale na to, ze jen dve hodiny cumim na particku lidi, ktery perfektne tancujou, slusne zpivaj a obcas maj trapny kecy a dej se v podstate nehne z podia, to je prekvapive zabany a svizny, takze si 4* zaslouzi. (01.08.2009)

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)

Velmi slušná choreografie, to je hlavní plus muzikálu z prostředí konkurzu na nový broadwayský muzikál. Bohužel kvalit těch nejlepších muzikálových kousků, jako je například West Side Story, Zpívání v dešti nebo Kabaret, určitě nedostahuje. Zejména se nabízí srovnání s All That Jazz režiséra Fosseho, který dokázal Richarda Attenborougha doslova převálcovat. West Side Story vítězí díky výraznější hudbě, All That Jazz díky scénáři a hereckým výkonům. Chorus Line představuje bezpochyby lehký nadprůměr, ale chybí tady melodie, která by mi utkvěla v paměti a kterou bych si později zabroukal, nebo výrazné pěvecké výstupy. Mimochodem, narozdíl od choreografa a režiséra ztvárněného Michaelem Douglasem bych si asi vybral jinak. Celkový dojem: 70 %. (31.07.2009)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)