Chorus Line

Richarde, tak takový konkurz beru z fleku a myslím, že Majklovo očko, které se tak rádo dívá na krásná ženská tílka si taky přišlo na své i když jemu samotnému se tam moc prostoru pro svůj herecký um nedostalo. Baječný, raketový nástup mě okamžitě nastavil na tu správnou taneční vlnu, to byla paráda. Pak jsem si poslechla pár lidských osudů několika baletních postav, většinou formou zpěvu a tady musím opět pochválit za výborný nápad. Zkrátka všechny ty postavy mně byly blízké od samého začátku a to je v muzikálu kumšt. A Chorus Line má švih, spád, oku lahodící barvičky, výbornou muziku a konec byl, jak jinak než pompézní baletní gejzír....nádhera ! Do pětky mně asi schází jen můj urputný boj s titulkama:-) (08.03.2015)

Typicky americky Brodway muzikal, ze ktereho je mi uprimne receno dost blbe. Spatna hudba, nudna, absolutne neoriginalni choreografie, ale hlavne - plejada totalne nesympatickych hercu a herecek. Temer vsichni jsou neuveritelne odporni, ze mi bude blbe z muzskych tanecniku v prilehavych aerobickych outfitech, to bych ocekaval, ale jestlize se mi zveda kufr i z tech zenskych, pak uz je to na povazenou. Napr. hlavni zenska role je zde uplne nejvic na odstrel. Velky problem spolecne s hudbou jsou take pevecke party, ktere brutalne tahaji za usi a jednoduse se to neda poslouchat. Cele to tam trosku zachranuje Michael Douglas a system predstavovani jednotlivych clenu Chorus Line, ale budme realisti - muzikal, ktery se neda poslouchat a je vam blbe pri pohledu na performery to muze predem zabalit. 2/10 (21.01.2010)

Nic nového pro žánr muzikálu a zároveň neskutečná nuda. Sledovat dvě hodiny partu lidí snažících se o vytouženou roli mě nemá jak zaujmout, protože kromě několika klišovitých replik se od nich nedočkáme žádného odůvodnění jejich snažení (samozřejmě kromě snahy o získání zaměstnání). Attenborough to touhle taktikou zkazil a přitom stačilo vybrat sympatičtější herce a hlavně zakomponovat do scénáře něco jako děj. (24.02.2007)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)