Hosť

Vděčným a docela napínavým začátkem nemá Host vůbec problém získat si ihned divákovu pozornost. Postupem času jsem se však čím dál víc obával, že klišé typu pořekadla "host do domu, hůl do ruky" bude tím jediným vyústěním, na které se tvůrci zmohou. No, dopadlo to ještě hůř. Takže radím - nečekejte od Guesta nic jiného než nelogické klišoidní béčko. Odměnou vám bude slušně krvavá thrillerová jednohubka, kterou zabudete volnou chvíli, dovolím si říct, aniž by jste se potom mlátili do hlavy. Konec je fakt špatnej, ale za tu první polovinu ty tři řiťky dám. 60% (14.11.2014)

O soundtracku: Moore a další nás se svojí hudbou vrací do 80. let post-disco elektronické scény. Syntetizéry a vocodery spolu s monotónními bicími a občasnou basou zní téměř po celou dobu a zdá se to až nemožné, ale padnou k příběhu jako ulitý. Je to paradox, který nelze nesrovnat s podobně laděným snímkem Drive. Tentokrát se ovšem noříme hlouběji do minulosti. Namísto moderně znějícího Nightcall, main theme Drive, tu jsou melodie, které rozjížděly devadesátkové párty, i hlas až podezřele připomínající legendárního Davida Bowieho. Když si tuhle retro elektronickou směsku člověk poslechne zpětně bez obrazu, nechce se mu pomalu věřit, že namísto podvědomého pokyvování hlavou a chuti jít si zapařit jen seděl přikovaný a ani nedutal. Dost kontroverzní undergroundová hudba, která se až příliš hluboko vryje do paměti a podtrhuje atmosféru filmu hned natřikrát. Atmosféru, na kterou se jen tak nezapomíná, protože co Stevens předvedl, by asi obyčejný smrtelník jen těžko dokázal. Takže asi fakt psychouš bude. Na druhou stranu, když je váš herecký výstup doplněn o takový rázný psycho, jako je třeba track The Magician, tak to asi jde hned lépe. Soundtrack drtící tvrzení, že elektro hudba do filmu nepatří. Nejlepší soundtrack z filmu: Bar Fight. 90 % (11.06.2015)

Nowhere to Run potkává Univerzálního vojáka v doprovodu Carpenterových vydlabaných dýní.. Wingardovo uvědomělé disco béčko si bezpochyby užijete, nicméně dám vám jednu radu. Až se objeví člen tajné vládní organizace s očima vypoulenýma jako by nebyl pět dní na velké, našmátrejte na vlastním mozku vypínač a zhasněte. Už jej nebudete potřebovat.. Tenhle očividný autorský záměr mě malinko rozhodil, ale kdo je zvyklý dívat se „po tmě“, ten bude vrnět brakovým blahem. Tak jako já u stylově napsaného i natočeného barfightu „Strýček z armády vs. fotbalové gumy“.. (28.04.2015)

Pro mě osobně je to velký překvapení, nic zázračnýho jsem od tohohle filmu nečekal, ale what the fuck??? Příběh nijak slavnej, ale hlavní postava v podání Dana Stevense? Naprostej luxus. Kombinace charismatickýho týpka, pár zvratů a hudby z tohohle filmu dělá víc než jen obyčejný béčko. Já se bavil od začátku až do konce. (25.12.2014)

Uz davno ma nejaky film tak neznechutil ako tento. Uz od prvych sekund mi bol hlavny hrdina nesympaticky. Neznesitelnym modrým kukučom, neustalym pozeranim do blba a dokonca aj otravnym opakovanim yes madam. Proste magor od zaciatku. V kontraste k tomuto evidentnemu magorovi je snaha tvorcov o civilne pojatie pribehu v prvej polovici filmu. Co ma paradoxne iritovalo este viac, lebo je jasne, ze to nie je normalny film. V druhej polovici sa na to tvorcovia definitivne vysrali a naplno rozbehli zbesilu akcnu jazdu s absolutnym magorom, ktoreho konanie som uz vôbec nechapal a zaroven ma znechucovalo sledovat vsetko, co robi. Obohrany beckovy koniec vo mne vyvolal uz len kyslý usmev. A z celeho filmu mam jeden velky WTF dojem. Jedina zlozka filmu, ktora ma zaujala je hudba. Minimalisticky hlavny motiv mi pripominal stare horory. Cely film je vlastne ladeny v retro style. A par pomätencov tu v komentaroch vdaka tomu porovnava tento film so skvelym Refnovym majstrstykom Drive. Ha, ha, ha. Nenechajte sa tym obalamutit. 1/10. (26.12.2014)