Hosť

,,BYLI JSME SI S KALEBEM VELMI BLÍZCÍ, A JEDNA Z VĚCÍ, CO CHTĚL, BYLO, ABYCH NA VÁS DOHLÍDL…" /// To se takhle u dveří (stále) truchlící rodinky zjeví frajer, a že prej s mladým honil ty Talibance. Okamžitě je nastěhovanej do baráku a zdá se to bejt spíš scénář slasherovej než thrillerovej. Může totiž trpět tím syndromem, nebo mu může prostě jen jebat. Rodince však návštěva přišla vhod (a to ani neměl baráček k lesu vchod – soráč nějak na mě dolehla ta vánoční atmosféra). Frajer totiž na výbornou zvládá roli chůvy. Můžou za to nadstandardně vyvinutý instinkty. Taky po něm jedou baby, takže tam bude vyvinutý asi i něco jinýho (to je pouhá úvaha, k nějakému odbornému měření během projekce nedošlo – pozn. autora). A tak vobčas zlomí kost, a nějaký kosti srdce (snad se v tom vyznáš…). Otázkou však není koho skolí, ale KDO JSI DAVIDE? (Who are you David? Kto jsi Davide? Ai là bạn Davide? – multi vložka pro multi publikum a účty.) Do půlky (možná víc) je to béčko, který nesere, ba vobčas pobaví, hlavně když týpek dělá tu chůvu. Pak se to nějak rozesere, zřejmě proto, že bylo potřeba hezouna Dana Stevense někam posunout. Myslím jako do rozhodující filmový fáze. A tak přidaj akci, vodeberou optimismus a v duchu 80sátkovejch bijáků je (voni věděj) naženou do helloveenskýho bludiště a vytvořej jedno z nejpřitroublejších finále, jaký svět uviděl. Taky ze mě dělaj maličko idiota. Nad těma 3* hodně váhám, ale za ten zajímavej soundtrack… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám zjistit, kde se najdou ideální vojáci (tak hlavně by neměli moc přemýšlet…). 2.) Přišel frajer a chce na mě dohlížet (a taky na dceru…). 3.) Thx za titule ,,MaaRtyCZ“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ * (20.12.2014)

Rodince se do baráku přistěhuje marinér, protože dal slib jejich synovi, že se o ně postará. Takže tam začne mlátit středoškolský frajírky a vůbec likvidovat všechny potenciální hrozby, což je prdel. Je ale jasné, že s ním není něco v pořádku a je zaděláno na solidní drama. Jenže asi v půlce se to vydá jinou cestou a stane se z toho akční film, který se nebere úplně vážně. Tvůrci dobře pracují s hudebním doprovodem, takže třeba vyvraždění kavárny je díky němu vlastně vtipné. A samotné finále s halloweensky zamlženou podlahou je taktéž dobře zvládnuté. Hlavní antihrdina je navíc fakt sympaťák a i když byl zlej, tak jsem ho měl docela rád. Prostě takovej ten film, kdy víte, že je to blbost, ale baví vás to. A hrajou tam hezký holky v sexy podkolenkách. (19.11.2016)

Ze začátku získáte pocit, že se schyluje k parádnímu dramatu, budete si říkat: "Ne ne, to nedopadne dobře." Bohužel však vyloženě k dramatu nedojde, ale zvrhne se to v trapnou frašku a v nesmyslný sled událostí, který by prostě nemohly nikdy nastat. V půlce rozpačitého sledování už vám nejspíš dojde, že s vámi tvůrci hrají nefér hru, neboť tam všachují negra se štítnou žlázou, který si z toho (a z vás) začne dělat akorát tak prdel. Úplně ke konci si už budete zoufat, že sledujete druhořadý amatfilm, nebo přinejmenším nizkorozpočťák točený bez jakékoliv zodpovědnosti k divákovi. Tak se myšlenkami vrátíte na začátek a zavzdychnete, jaká je to škoda, protože ten potenciál tam zkrátka byl. A Dan Stewens s ksichtem Jonathana Rhyse Mayerse a mimikou Jacka Davenporta by to drama, klidně i akční, v pohodě utáhl. Proč to sklouzlo do laciného teen hájskůl a lá osmdesátky hovadění vážně nechápu. (08.01.2015)

Já jsem si vlastně nebyl vůbec jist, co jsem to vůbec viděl. A popravdě si tím nejsem jist ani teď. The Guest je totiž nejdivnější film snad v tomhle roce. Zároveň se ale ihned zařadí mezi ty nejbláznivější a dost možná i nejlepší. Tedy pakliže vezmu v potaz béčka. The Guest je totiž příběhově totální chujovina, i když se to jako kravina vůbec netváří. Má to ale v průběhu filmu tak brutální zvraty, že i Zeman v přímém přenosu by byl proti tomuhle filmu nic. Na druhou stranu ale musím pochválit postavu Dana Stevenese, kterej je naprosto neuvěřitelnej. Strašně mi připomíná Ryana Goslinga. A stejně tak jsem nadšený i z muziky, která je přesně v tom dochu elektronické scény současnosti, která se s radostí navrací do minulosti osmdesátek. Tudíž se dá pochopit, že v tom plno lidí vidí Drive. Já ho tam totiž vidím taky. (10.12.2014)

To pomalé, nenápadné, mrazivé a zároveň úsměvné získávání si rodiny, manipulování s ní (a nejen jí) mě strašně bavilo. Když došlo na první větší akci, neměl jsem s Davidovými („super“) schopnostmi větší problém (přece jenom, patřil k naprosto elitní jednotce), to mě spíš naštvala ta (skoro) nezničitelná pneumatika u auta. Podobně jako dost uhozené Annino povídání s Carverem a až zbytečně moc cool odchod z podniku. Ale to všechno se ještě nějak dalo skousnout, přejít. Jestli jsem však měl opravdu problém něco rozdýchat, tak to bylo posledních cca 10 minut, to bylo opravdu jedno dementní klišé za druhým a k tomu úplný konec, který jsem asi nepochopil; naprostá debilita tvůrců či jenom záměrný výsměch divákům? Nicméně, překvapila mě zatraceně padnoucí hudba a taky fakt, že jsem záporákovi fandil asi o něco víc a déle než bylo záhodno (opět záměr?). Celkově to vidím na lepší 3*. (27.12.2014)