Levie srdce

Krátky pohľad do života fínskeho chlapíka s veľmi krátkymi vlasmi. Nevieme, ako k tomuto svetonázoru prišiel, ale vidíme, do akého konfliktu záujmov sa dostáva. A úspešne ho rieši, keďže nemá v hlave nasrané, čo síce zvykne tvrdiť, ale plati to viac pre jeho brata. Spoločne v dome tak vznikajú zvláštne, vtipné, kontroverzné a nebezpečné situácie. Neonacizmus v praxi vo Fínsku vidíme s mierne vykonštruovanou zápletkou, ale nikto nemôže povedať, že by sa to nemohlo stať. Je to dobre natočené so zaujímavým scenárom a krvavým happyendom s flexo brúskou, ktorý sa na prvý pohľad vôbec nemusí zdať šťastným, ale je. –––– Najdôležitejšie je, že robíš správnu vec, Teppo. –––– Časy sa definitívne posrali. V armáde sú lesby, gejovia a prisťahovalci. (21.04.2018)

Ze začátku jsem teda bojoval s tou finštinou, ale člověk si zvykne. Teppo je frajer a je paráda pozorovat jak se spolu s Rhamu začínají poznávat a sbližovat. Super bylo taky, jak Harri miloval svýho bratra a držel se na uzdě, ale bohužel pohár trpělivosti přetekl. Rhamův otec byl hloupej, že se do něj celou dobu tak navážel. Jasně, je zhnusenej tím čím Harri je a ukazuje, že se nebojí, ale kurva přece do něj nebudu v jednom kuse šít. To je jako hodit plechovku pod tlakem do ohně. A vůbec se divím, že si synka nechtěl okamžitě odvést. Bylo to takové prapodivné. (09.08.2016)

Tematicky mam uz pomaly vsetko pojedene, tento pokrm ma skoro unudil na smrt. Nic nove, komorna schranka fayn, prostredie a atmosfera hrali s hudbou skvely futbal. Vaznost spapal pes, zbytok dokopali nackovia svojim neprirodzenim na cele s komedialne ladenym hrdinom a jeho "synom" a skorculovali pochopitelne finale. Mainstram tomu uskodil najviac. Valkoinen Suomi kahdelle. (17.09.2016)

Dějově výstavba, která si bere na mušku rasismus, mohla být silným příběhem skoro až pravdivým. Obecně nácky taky moc nemusím. Důležité je ovšem zmínit to, že ve filmu nelze nepostřehnout velký sklon jednostrannosti ve vyhroceném konfliktu, tím je v holohlavé lapálii vystaráno. Neméně podstatný zůstává fakt, že v tomhle příběhu multikulturalismu je zcela opomenut také běžný rasismus i z té druhé strany. (27.04.2014)

Upřímně řečeno mám už podobně laděných filmů plné zuby, protože všechny jedou podle stejného schématu. Ortodoxní nacista přijde do blízkého kontaktu s člověkem tmavé pleti, proběhne obroda jeho vnímání světa a pak už jen zbývá vypořádat se svojí bývalou partou, která se se změnou názoru svých členů nehodlá jen tak smířit. Je jedno, jestli celý příběh skončí tragicky nebo dobře, protože to poselství je jasné: rasismus je špatný. Neříkám že není, ale konkrétně skandinávské země byly až donedávna symbolem tolerance a pozitivního přístupu k imigrantům a jestliže má být tenhle film reakcí na vzrůstající rasismus na Severu, tak by bylo také záhodno ukázat, proč tam ta vlna xenofobie sílí. Tohle je jen další jednostranný film na společenskou objednávku. Přesto ho ale hodnotím pozitivně. Jednak je to dáno mojí slabostí pro severskou kinematografii a za druhé musím ocenit oba hlavní představitele, Lauru Birn a Petera Franzéna, v hlavních rolích, kteří film v pohodě utáhli a i přes klišovité téma mu dokázali vtisknout punc neokoukanosti. Takže za 80%, ale pořád čekám na objektivnější ukázku toho, co se vlastně ve Skandinávii, a nejen tam, děje. (20.03.2014)