Levie srdce

Jestli potřebujete antikoncepci, nebo potřebujete, aby Vám klesl v kalhotech, pak je to dobrá volba! Jakkoliv by mohl být námět zajímavý či vtipný potápí ho spousta bizarních a zbytečných scén, zejména ty, kde se snaží při klábosení souložit . Pokud si chtěl režisér něco splnit, tak ať si natočí porno, nebo nějaký softík. Mě to naprosto odradilo a film pro mě totálně ztratil na hodnotě ať už chtěl vyprávět jakkoliv zajímavý příběh. Upozorňuji, že jsem film neodkoukal kvůli velikému množství naprostých zbytečností/dialogů, které filmu/příběhu nepřidávají žádnou hodnotu. Pojďme se příště věnovat jen příběhu ne? (20.09.2022)

Ačkoliv jsem tento film měl dlouho z části rozkoukaný, nechtělo se mi na něj dívat do konce. Zpočátku mě příliš nezaujal a zajímavý začal být až po objevení provokativního černošského synka Rhamua. Když se k tomu přidá ortodoxní nacionalista s pilinami místo mozku v podobě Teppeho bratra, je oheň na střeše. Film začíná nabírat nebezpečný spád s přímou úměrou, kdy se z Teppa stává umírněný člověk. Ke konci jsem film dokoukával prakticky bez dechu. (06.12.2015)

Já jsem mile překvapen, protože filmy s fašounama mě moc neberou, především kvůli zápletce, ale tady bylo dobrý to, že i když se člověk rozhodně jít správnou cestou a snaží, tak značně dementní okolí, tady až na hlavní hrdinku opravdu, co postava to kretén, to je pak těžký produkovat čistokrevný dobro. (04.04.2020)

Já jsem poměrně velká milovnice severských filmů až se může zdát, že jim trochu nadržuji, možná to tak někdy trošliličku je, ale tentokrát to neudělám. Ačkoliv bych po herecké stránce (Teppo, kterého hrál Peter Franzén byl suprovej) neměla žádných výtek, tak jsem tomu příběhu moc nevěřila. Kdyby šlo o jednu situaci, tak přimhouřím klidně jedno oko, ale bylo jich víc a to už jsem nepřekousla. Ty neonacistický hrátky byly přece jen až moc na hraně, co se reálnosti týká a ten bombastický konec mně taky tentokrát moc nesednul. Možná se mýlím, já nevím nic o tom, jaké mají ve Finsku problémy s neonacisty, ale nedá se nic dělat, nad trojku já dneska nejdu. (02.04.2014)

Ano, tahle problematika se dá natočit i jinak než za srdcervoucího pláče (USA) nebo salv smíchu (Francie). Vkusně, s nadsázkou, a přesto vcelku trefně, reaguje na podobu multikulturality a rasismu v takové podobě, v jaké si je většina obyvatel představuje. Tím sice tak trochu přispívá k tomu ideálnímu (a černobílému) obrazu chápání etnických a jiných znevýhodněných menšin, ale to se dá vcelku odpustit. Filmově prostě musí být o čem točit. Jinak by to byl dokument a ne hraný snímek. Trochu mě mrzí hodně rychle vygradované finále, já bych si to bývala ještě chvíli užívala. (10.09.2015)