Penny Dreadful

Vítejte v prohnilém temném Londýně, ve kterém se střetává náš svět se světem nadpřirozeným. Hororům se vyhýbám jako upír kříži, ale viktoriánské éře jednoduše nikdy nemohu odolat. Zdejší kombinace tmy, špíny a deště vyvolává příjemně hororovou atmosféru, jaká padne viktoriánskému období jako ulitá. Eva Green se do podobného žánru hodí a Josh Hartnett mě poprvé příjemně překvapil. Těším se na tolik legendárních monster v jednom seriálu. Avšak zatím to na mě nepůsobí jako nějaká pecka a obvykle se se mnou pocity z pilotu vezou po celý seriál - tak uvidíme, jestli Penny Dreadful překvapí. (01.05.2014)

Seriál, který mě mocně potěšil vzhledem k často chabé kvalitě hororových filmů. Tady se žádné zklamání nekonalo, celou záležitost prostupuje ponurá atmosféra viktoriánského Londýna s mlhou, deštěm a plynovými lampami a v tomto prostředí se pohybují všechny bytosti, kterých se Angličané rádi báli. Seriál má k dispozici kvalitní scénář i obsazení a zvláště Eva Green v něm podává opravdu skvělý výkon. Konečně si můžu vychutnat pořádný horor bez spousty nesmyslného balastu. Nemůžu hodnotit jinak než 5*.// Po shlédnutí třetí série musím konstatovat, že jsem se přece jen určitého zklamání dočkal, závěr seriálu mě příliš nepřesvědčil, ale ani to výslednou známku neohrozilo. (03.08.2016)

Ještě se mi snad nestalo, že bych měl takto rozporuplné pocity z něčeho, co tak perfektně dostává svému jménu. Penny Dreadful je totiž na mě až příliš dokonalým zfilmováním premisy stejnojmenného literárního žánru: prvním a posledním je tu efekt na diváka, a aby ho autoři dosáhli, nebojí se využívat těch nejprovařenějších a nejlevnějších strategií. Základem je akce, horor, romantika a rodinné drama, vše okořeněné nadpřirozenem, mystikou a krví, a celé to zdobí nevídaný all-star tým nejzajímavějších literárních postav viktoriánské Anglie. Na papíře prostě až neuvěřitelně skvostně vypadající recept. Jenže jak už pes s kočičkou vědí, méně je někdy více, a ve výsledku je celá velkolepá série přes dokonalou dobovou a temnou atmosféru i postavy z dvou mých nejoblíbenějších dobových knih (do příští série bych uvítal ještě pány Jekylla a Hyda) nemastná, neslaná a ani těch pouhých osm dílů mě nedokázala udržet na špičkách. Chvílemi přirozeně dokáže pobavit, ale to mi u tak slibného projektu nestačí. V druhé sérii pak premisa trochu povoluje, využití krve i nahoty se zdá být střízlivější a hororové prvky skoro vymizely. To, i fakt, že se příběh konečně přesunul k Vanessině vzdoru vůči osudu by dalo tušit, že pokračování konečně dostává příslibům lákavého tématu, ale opak je pravdou. Celá sezóna se vleče, příběh přešlapuje na místě, a nijaký výsledek jakž takž zachraňuje jen povedená atmosféra. O jedinou zábavu se tak nakonec stará jen Frankensteinovo obludárium a stále výtečný Dorian Gray, zbytek už bohužel nezdravě nudí. Času u seriálu však rozhodně nelituju a každopádně se vyplatí sledovat, s čím přijde dál. Těžko mu přece lze mít za zlé, že naplňuje obsah svého názvu. (18.07.2014)

Originálny seriálový počin, ktorý postmoderne spája viaceré klasické béčkové monštrá do jedného funkčného celku. Rozhodnutie uviesť do stredu deja krehkú mladú ženu sa ukázalo ako skvelý krok, Eva Green so svojim gotickým zjavom sem náramne sadla a rovnako výborne bola napísaná aj jej postava, Vanessa. Máme tak pred sebou panoptikum postáv, ktoré sú skôr antihrdinami, pričom si svoje prekliatie naplno uvedomujú a aj napriek boju proti osudu nie sú schopné vždy vzdorovať a vyhrať. Samozrejme ide aj o metaforu temnej stránky v ľuďoch v reálnom svete a o večný boj s našimi horšími "ja", v tomto smere by sme nakoniec mohli našim (anti)hrdinom ich odhodlanie a zmysel pre obetu aj závidieť. (11.06.2020)

Představte si, že někdo narve do jednoho seriálu kompletní panteon viktoriánských oblud. Máte? A teď ve své fantazii pokračujte a přemítejte, jaké rozličné temné vyfikundace by se daly s tímhle materiálem vyvádět. Paráda, co? Tak, a teď na to všechno zapomeňte, protože tohle, kurva, není Džimbím ani omylem! Nalijou vám unylý, rádoby sofistikovaný šestákový psychoblivajz, který, sice v načančaných dobových kulisách, řeší místo pořádného bubání akorát tak Franknštajnovo freudovské trauma s permanentně studeným žaludem, homosexualitu Doriána Greje, Drákulovu anémii, skupinovou terapii pana Hájda v klubu Anonymních schizofreniků či prudce existenciální osamělost Amerického homodlaka. A vším tím nudným balastem, který se táhne jako tchýnin chrchel a je stejným hororem asi jako sezení u psychiatra, se brodí zpruzená Evka Zelená s držkou, sešklebenou permanentním premenstruačním syndromem, a trousí natolik záživná mysteriózní moudra, až v duch děkujete firmě Matsushita Electric za vynález tlačítka FFW na vašem dálkovém ovladači. Jelikož všechny prachy padly evidentně na výpravu, tak už ani nezbylo na to, aby Evka jako obvykle tasila svůj katalogový páreček luxusních trojek a alespoň trochu tu místy až otravnou psychoseanci prokrvila. A tak jediným opravdu mrazivým hororovým elementem tohoto martýria je dle scénáře „neodolatelně krásná“ Franknštajnova nevěsta. Čistý děs! Tu museli vyhrabat ve sklepě Muzea genetických kuriozit a při bližším průzkumu její „spanilé tváře“ se rázem ocitáte na exkurzi v kafilérii. (16.03.2021)