Philomena

Říká se, že o tom, jak na vás film zapůsobí, rozhoduje prvních pět minut. Pravda, existují výjimky a tak jsem dal Philomeně velkorysou šanci a snažil jsem se s vyvinutím nemalého úsilí udržet pozornost do tří čtvrtin stopáže. Marně. Od první minuty až do neslavného konce mi byl příběh i samotný film zhola ukradený. Nerušilo mě dojímání, herecké výkony či cokoli jiného, zkrátka jsem si s filmem nesedl a šel mimo mě. To se někdy stává. Promiň, Judy, ale nebude to za víc než 40 % celkového dojmu. (16.03.2020)

Filmov o hľadaní strateného potomka či rodinného príbuzného za doprovodu "sprievodcu", ktorý pomáha dotyčnej či dotyčnému na jeho púti, no pritom (či už vedome, alebo - ako v tomto prípade - nevedome) sám hľadá strateného seba, je veľa, no napriek tomu vždy vznikajú a vznikať budú ďalšie, lebo je to téma nadčasová, univerzálna a potentná; komorné, britské prevedenie tejto témy, inšpirované skutočným príbehom, k už existujúcej rodine podobne ladených snímkov neprináša zas až tak veľa nového, no je veľmi citlivo napísaný (s dôrazom na realizmus) a vyniká hlavne výborným hereckým tandemom, kde skvelá Judi Dench vyčnieva na plnej čiare, no aj Coogan (ktorý bol aj scenáristom) je veľmi šarmantný a sympatický; a film, ktorý má "evil nuns" už zo záasady nemôže byť zlý; (09.05.2014)

Další film zhlédnutý především kvůli svojí nominaci na Oscara a opět tu na mě čekalo poměrně milé překvapení. Zápletka mě zaujala, herecké výkony byly dobré a uvěřitelné, celý ten film měl tu správnou atmosféru a hlavně přiměřenou délku, kdy se nemusíte v druhé půlce filmu dívat na hodinky, zda už bude konec. 4* (15.02.2014)

Hledání ztraceného syna a hlubokého lidského příběhu ve filmu, který se sám moc nesnaží být něčím víc než hlubokým lidským příběhem. Pokud ale má být nějaké drama milé a dojemné, pak nechť je milé a dojemné stejně nepodbízivě jako Philomena. Dvojice scenáristů nepodlehla pokušení zredukovat nejednoznačný příběh na emocionální porno v duchu Pošty pro tebe. Navzdory upřednostnění citů před širšími sociokulturními kontexty nabízejí víc než jen hrst jasně čitelných pravd, měnících Philomenu v pasivní oběť a církev v ďábelskou instituci. Filmu vedle nečernobílé fikcionalizace reálných osob hodně prospívá smysl pro humor. Dialogy přesně odměřeným dávkováním humoru chrání vyprávění před akademickou suchopárností a významně odlehčují smrtící artovou trojkombinaci nábožentví-politika-homosexualita. Zásluhou herců můžeme zároveň - podobně jako nedávno v Rivalech - soucítit najednou s dvojicí postav, jejichž povahy a světonázory jsou zcela odlišné. Zatímco hladké přechody mezi dramatem investigativním a intimním obstarává Frears, přepínání mezi sentimentálním (Philomena) a cynickým (Sixsmith) rámováním příběhu je v naši režii (třebaže hlediska obou samozvaných detektivů jsou ve finále dle očekávání sladěna). Philomena si otevřeně říká o přízeň diváků, ale v rámci hřejivých filmů pro všechny věkové kategorie si přes svůj populismus zachovává důstojnost, jaká je k vidění čím dál vzácněji. 75% (06.03.2014)

Philomena je film o jedné z mnoha objetí tzv. Mariánských domů, katolických institucí, kam byly zavírány svobodné těhotné ženy. Zde žily pod dohledem jeptišek, porodily, a pak bylo jejich dítě dáno k adopci, většinou bohatým rodinám za nemalý peníz. A to se dělo ve 20. století, poslední Mariánský dům byl zavřen v 90. letech. Takže jsem se zase slušně nasral na katolíky. Film je to docela dobrý, zručně zrežírovaný a s přehledem zahraný. (23.01.2016)