Philomena

Lidské vzpomínky dokážou být silnější než by si člověk představoval. A umět odpouštět nedokáže prostě každý. Judi Dench to dokázala, a to s takovou grácií, až to zabolelo. A v protikladu k jejímu filmovému parťákovi, jehož role tu nebyla pro odpouštění, je tohle malé komorní drama velice poutavým kouskem o hledání kusu svého já na všech frontách. (30.05.2014)

Jakkoli byly herecké výkony hlavních postav skvělé, nepodařilo se jim mě přesvědčit, že sleduju něco víc, než jen buď samoúčelně společensky kritický lov na filmová ocenění nebo zdramatizovanou verzi libovolné aféry z britského Blesku. Že se příběh Philomeny postupně vyvine z obyčejného dramatu v nesmyslnou, zbytečnou a tolikrát (a lépe) zpracovanou kritiku katolických praktik nezachrání ani její závěrečné feel-good povýšenecké poselství, ba naopak. Jako oscarové drama podle skutečné události to očím sice šmakovalo, ale na takové téma můj cynismus asi nikdy nemohl přistoupit. (26.06.2014)

Říká se, že o tom, jak na vás film zapůsobí, rozhoduje prvních pět minut. Pravda, existují výjimky a tak jsem dal Philomeně velkorysou šanci a snažil jsem se s vyvinutím nemalého úsilí udržet pozornost do tří čtvrtin stopáže. Marně. Od první minuty až do neslavného konce mi byl příběh i samotný film zhola ukradený. Nerušilo mě dojímání, herecké výkony či cokoli jiného, zkrátka jsem si s filmem nesedl a šel mimo mě. To se někdy stává. Promiň, Judy, ale nebude to za víc než 40 % celkového dojmu. (16.03.2020)

Velice pohodový filmek na který se dobře kouká. Judi Dench jak jinak než excelent, no a Coogan? Pro mě zřejmě jeho nejparádnější výkon a jsem rád, že mi konečně ukázal jeho hereckou dovednost. Nejsem čtenář, tak nevím zda kniha je lepší, než samotný film, ale pokud by v knize mělo být popsáno vše tak, jak viděli mé oči, určitě bych po přetočení poslední strany byl na větvi, jako před obrazovkou... 75% (07.09.2014)

Pure Weinstein ~ (Spoilery!) Už když na začátku zasvítí logo "Weinstein", je vám jasné, na jakou tóninu se pro následující film naladit. A já se naladil a jal se sledovat hledání odebraného a ztraceného dítka. Nicméně protentokrát jsem zase neodcházel až s takovým vnitřním uspokojením, protože jsem od toho celého čekal tak nějak něco víc... víc... prostě něco víc. V něčem mi to připomínalo filmy o australské "Ukradené generaci", ale od chvíle, kdy se zjistilo, poměrně dost jednoduše (nebo to tak alespoň vyznělo, žádný zvrat, prostě se to stalo), že je syn mrtvý, postrádal film jaksi smysl ve svém pokračování, nabral ho zase až úplně na konci a pak byl prostě konec a titulky. Ve výsledku mi to přišlo, jako kdyby museli Weinsteini něco natočit a tak vzali možná zajímavý příběh, ale odflákli to, protože tomu nedali duši "chtěného dítěte". Za chvilku o filmu nikdo nebude vědět a i když se Judy snažila, nějak nevím, za co konkrétně by si film i ona (dvě nominace na Oscara 2014) tuhle sošku zasloužili. ~ Přišel jsem, viděl jsem. Tečka. (25.02.2014)