Philomena

Říká se, že o tom, jak na vás film zapůsobí, rozhoduje prvních pět minut. Pravda, existují výjimky a tak jsem dal Philomeně velkorysou šanci a snažil jsem se s vyvinutím nemalého úsilí udržet pozornost do tří čtvrtin stopáže. Marně. Od první minuty až do neslavného konce mi byl příběh i samotný film zhola ukradený. Nerušilo mě dojímání, herecké výkony či cokoli jiného, zkrátka jsem si s filmem nesedl a šel mimo mě. To se někdy stává. Promiň, Judy, ale nebude to za víc než 40 % celkového dojmu. (16.03.2020)

Tohle jsem zblajzl se vším všudy. Výtečná Judy Dench, které skvěle sekundují ostatní, vynalézavě vymyšlený příběh vedený natolik zajímavě, že jeden zapomíná na čas, a hlavně přesvědčivě zjevená netolerance a neschopnost odpuštění ortodoxní katolické církve, které dá obyčejná, utrápená ženská elegantně do zubů. (01.08.2014)

Myslím si, že když bych na Brity, suchary, neměl náladu, tak tomuhle filmu dám stěží tři hvězdičky. Líbilo se mi ale prostředí Irska. Líbilo se mi, že film do prostředí zasahuje globálně, tedy odehrává se i v USA, a uvítal jsem si i Judi Dench, které jsem na jednu stranu rozuměl a na druhou stranu vůbec ne. Pořád jsem ji ale ve všem, co se ve filmu dělo, byl schopný respektovat. A tím pádem byl závěr filmu dost snadněji stravitelný. Dost tomu ale pomohla kouzelná atmosféra, které přispěla i samotná hudba. Bez ní by byl tenhle film poloviční. (28.02.2014)

Jakkoli byly herecké výkony hlavních postav skvělé, nepodařilo se jim mě přesvědčit, že sleduju něco víc, než jen buď samoúčelně společensky kritický lov na filmová ocenění nebo zdramatizovanou verzi libovolné aféry z britského Blesku. Že se příběh Philomeny postupně vyvine z obyčejného dramatu v nesmyslnou, zbytečnou a tolikrát (a lépe) zpracovanou kritiku katolických praktik nezachrání ani její závěrečné feel-good povýšenecké poselství, ba naopak. Jako oscarové drama podle skutečné události to očím sice šmakovalo, ale na takové téma můj cynismus asi nikdy nemohl přistoupit. (26.06.2014)

Přiznám se že na drama jsem nikdy moc nebyl. Tenhle film má něco, co mě dokázalo připoutat k obrazovce, a nepustit až do závěru. Jedná se o skutečný příběh. Philomena jako náctiletá otěhotněla. Útočiště nalezla v klášteře pro ,,padlé ženy". Kde porodila syna Anthonyho. Po 3 roky jí bylo umožněno syna vídat hodinu denně. Pak jí ho ovšem jeptišky násilně sebrali a dali k adopci do USA. Ona se 50 let trápila ztrátou svého dítěte. Aniž by to někomu řekla. Nyní se za pomoci bývalého novináře vydává po jeho stopách. Pravda kterou postupně odhalí je zarážející až děsivá. Pozadí samotných adopci je velice podivné. Jak to ale vše skončí ? Podaří se zoufalé matce nalézt své dítě. Nebo už stopa příliš vychladla ? Film natočen podle románu Martina Sixsmithe. Novináře, jenž pomáhal Philomeně v jejím pátrání. (14.07.2014)