OXV: The Manual

Že by reinkarnace opravdu nebyla žvást a máme tu Darrena Fishera alias George Orwella? Sci-fi filosofická alegorie se totiž opravdu často nevídá. Snímek s jednoduchou dějovou linkou, na kterou se ovšem vrství několik nadstavbových úrovní. Příběh jako takový zachycuje sbližování chlapce a dívky od útlého dětství po ranou dospělost, popisuje překonávání překážek, které jim osud klade do cesty. Pochopitelně jim není přáno být spolu, ovšem není nikterak těžké si tipnout, jak to celé dopadne. Co ovšem činí tento film zajímavým, jsou právě otázky, které nepřímo vyplouvají na povrch. V průběhu sledování si tak nemůžeme nevšimnout určitých náznaků, které ukazují na docela konkrétní problémy. Co si takhle zapřemýšlet nad kolizí determinismu a fatalismu, moci médií a agitace samotné, hierarchizace společnosti na předurčené kasty nebo lidské existence jako takové? Nejpodmanivější nicméně zůstává celkové vzezření; všichni protagonisté nosí tunu make-upu, prostředí je přinejmenším kýčovité a to značně zlehčuje celé vyznění. Zasadit tento příběh do temné, špinavé budoucnosti, tak by ty všechny pointy, postřehnutelné díky změně vypravěčských pásem, s královskou-ala-matrix tečkou na konci dolehly na člověka daleko více. Tak či tak, jako oddechovka na usmání a popřemýšlení splňuje OXV parádně. "If this is real, then it assumes that we are simply complex machines, that we may not have a soul, certainly not any free will." "I´m sorry...are they important?" 80 % (25.05.2014)

Jeden z najviac podhodnotených a obchádzaných filmov na CSFD. Pritom snímok priam srší originalitou, nevšedným nápadom, takmer dokonalou obsahovou konštrukciou a príjemnou diváckou formou. Žasol som nad prepracovanosťou sveta, kde úroveň frekvencií hrá zásadný význam čo sa šťastia týka. Všetky tie teórie okolo (osud, slobodná vôľa...) a mytológia šťastia ponúkli plastický mnohovrstevný obraz takéhoto vymysleného sveta. Samozrejme, nejde o nič jednoduché, divák sa musí mať sústavne na pozore, pretože stačí malá nepozornosť a niť dejovej súslednosti sa roztrhne. Potom už nie je šanca sa z tej náročnej motanice a obsahovej komplexnosti vymotať, nieto ešte pochopiť záver. Len jedna maličkosť mi tam nezapadla, a síce rok 1760, inak obrovské prekvapenie. Brilantná a komplexná predstava fiktívneho sveta s celou jeho mytológiou a úvahami o šťastí, osude a slobodnej vôli. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (17.08.2015)

„TENTO VESMÍR POCHÁZÍ Z JEDNODUCHÉHO KÓDU, KTERÝ SE NEKONEČNĚ OPAKUJE, A DĚLÁ VESMÍR NEKONEČNĚ KOMPLEXNÍ, ALE ZCELA PŘEDVÍDATELNÝ…“ /// Frekvence člověka jako určující faktor štěstí (veškerýho!). Nadaný Zak, fungující na ultra malý frekvenci a geniální Marie zase na ultra velký. (Frekvenci vole!) Čekejte lásku. Jestli teda Zak dokáže, že psychika mění fyzično. Vlastně musí obelstít osud… Romantika z normální střední už nudí. Proto jsou tady nákladný Divergence, nebo nenákladný Frekvence, provádějící výzkum netradiční síly slova. Hmm, celkem nuda. Navíc mě na prdel neposadila ani ta myšlenková pointa. Bojím se bojím, že kecy vo rovnici, která dokáže, že svobodná vůle není iluze, a že kreativita a improvizace existují, udolají i větší fyziky, než su já. Ale možná su jen starej na tyhle moderní metody, vedoucí k …(no dyť víš). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Věnuju se výzkumu částic ironie. 2.) Miluju ty kusy, ve kterých si to láska vyšlapuje proti přírodě. 3.) Thx za titule ,,Pepza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.04.2015)

SPOILERY Zpočátku hodně nepřístupný film, ve smyslu vztahu k divákovi a odkrývání postupných vrstev. Sledujeme příběh vysokofrekvenční, ale citů nezpůsobilé dívky, a nízkofrekvenčního nýmanda, který city k ní překypuje, a díky tomu posadí na zadek fyziky své doby, abychom nakonec zjistili, že to zařídila Příroda, a že šlo o řízený plán, který rozjel, případně usměrňoval jiný spolužák. Jsme jen vesmírný kód, přdurčeni k tomu, co děláme? Odpověď tohoto filmu zní, ále, na to s..e pes. Hlavně že se nějak máme. Jednu chvíli mne potěšila vyzdvižení významu hudby, ale naděje brzy odpluly pryč, hudba se opět stala druhořadou, a nastoupil opět Plán. Celé mi to přišlo takové kamuflující. Jako by se to snažilo o velkou výpověď, ale tvůrci nakonec nevěděli, co vlastně chtějí říct, zda svobodná vůle ano, nebo ne, a tak to vyřešili poněkud lacině a jednoduše, aniž by se museli přiklonit na některou stranu. V celkovém důsledku jsem se z celkového vyznění cítil zmaten a odpovědi jsem nedostal. „Ale co hudba mladíku, co ta hudba?!“ (23.07.2015)

No vida, tak tu máme po delší době kousek, který bez diskuze patří do kategorie zvláštních (rozuměj "divných" jako kompliment) filmů a rozhodně nejde vstřebat na první shlédnutí. Téma mi přišlo naprosto fascinující a týkalo se mezilidských vztahů, osudu a hlavně frekvencí. Ano, v tomto příběhu má každý člověk svoji frekvenci, která má vliv na sled událostí v jeho životě. A co teprve, když jde o lásku k ženě, která má úplně jinou frekvenci a střet s ní znamená risk, který může být po uplynutí jedné minuty i životu nebezpečný. Zvláštní jsou veškeré postavy, jejich chování a gradace příběhu. Originalita se snímku vůbec upřít nedá, kouká se na něj s radostí a krásně drží pozornost. Nejlíp se mi ale koukalo na překrásnou Eleanor Wyld (postava starší Marie), ale i na její mladistvou podobu Marie v podání Georginy Minter-Brown. Hodně zajímavě zvolené protagonistky, které "vysokofrekvenční" Marie vykreslovali uhrančivě. Nicméně kdo chce, tak může ve Frequencies spatřit životní alegorie, ale i duchovní aspekty, které jsou součástí života jako takového a různé myšlenky vhodné k přemítání nad nimi. Příjemné překvapení ke kterému se s jistotou ještě vrátím! (03.12.2015)