Nezlomný

Skvělý námět na film, který by však v rukou zkušenějšího režiséra vypadal o něco lépe. Tím však nechci říct, že Angelina Jolie natočila vyloženě špatný film, jen je poněkud chaoticky poskládán dohromady a na můj vkus až příliš natažený. Hluchá místa se začínají projevovat zejména při scénách na moři, kde film vůbec nemá spád a vše ubíhá v ubíjející monotónnosti. Nicméně zhruba v polovině filmu se Jolie probere z letargie a začne nám servírovat jeden vypjatý okamžik za druhým a právě v tu chvíli Vás Unbroken chytne a až do samotného finále nepustí. Škoda jen, že tento moment nepřišel dříve, nejlépe hned na začátku. (14.01.2015)

Těžký průměr, na kterém se projevila nezkušenost Angeliny. Tempo filmu bylo mimo od začátku do konce, kdy se jen přesouváme z jedné lokality do druhé v divných intervalech, které jsou buď příliš krátké nebo dlouhé na to, aby vzbudily nějaké emoce. Poprvé musím říct, že Deakinsova kamera se k filmu nehodila. Kamera byla paradoxně velmi "vřelá" a barevná, zatímco téma filmu bylo temné a depresivní. Herci nemají šanci se projevit. Několik z postav umře a ani si toho nevšimnete. Jack O'Connell tu funguje jen jako připomínka "síly ducha". Vůbec jsem netušila, co se v něm vnitřně odehrává. Stereotypický hrdina, který snáší rány, protože to je podle tohoto filmu to nejdůležitější poselství. (12.01.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)

Na počátku přišla Angelina do studia Universal, kde bylo pusto a prázdno. I řekla Angelina: "Buďte scenáristé!" A přišli bratři Coenové, režiséři a scenáristé Big Lebowskiho, Týhle země, co není pro starý a Bartona Finka. Bylo to dobré. I řekla Angelina: "Buď kameraman!" Zjevil se Roger Deakins, kameraman Farga, Zabití Jesseho Jamese a Skyfallu. A bylo to dokonce moc, moc dobré. I řekla Angelina: "Učiňme člověka, který to pak sestříhá!" Ihned dorazil William Goldenberg, co stříhal Nelítostný souboj, Gone Baby Gone i Argo. I řekla Angelina: "Nechť k tomu všemu hraje hudba!" A skládat začal Alexandre Desplat, co skládal pro Královu řeč, Královnu i Strom života. Znělo to krásně! Angelina se na všechny podívala a viděla, že je to krásné. Tak se zvedla k odchodu. "Ale Angie, teď přece začínáme. Chceme slyšet vizi. Seš režisérka!" odvážil se pípnout Deakins. Angie už ale byla v tahu. Zvenku zamčeného ateliéru 7 se jen ozvalo: "Běda, jestli to nebude hotový do devíti měsíců!" Bylo. Po devíti měsících se na premiéře Unbroken samozřejmě všichni objímali. (23.01.2015)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)