Cesta nádeje

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)

Russell Crowe se pustil do vlastního filmu, který se obrací na válečnou australskou historii a na bitvu v Turecku, která dopadla pro australskou stranu velmi tragicky. Crowe je dobrý herec a celý film utáhne celkem v pohodě, ale tady se nesnaží vynikat, i když se mu to daří. Film je místy příliš patetický a příliš se hraje na jistotu, ale dal jsem ho celkem bez problémů. (02.07.2015)

Velice působivá až nezapomenutelná scéna umírání bratrů. Jinak více se mi toto drama pod kůži nedostalo. Příběh o hledání s pár flashbacky, které jsou to nejlepší, co zde vidíme je jen náznak toho, jak toto celé mohlo být skvělé, kdyby ale příběh kráčel po jiné cestě. Nestalo se tak a já tak většinou na tomto díle nalezl natahování a nudu v příběhu, kde hlavní hrdina pomalu nemá co hrát a o výsledku stejně víte daleko dopředu. Je to škoda, protože naděje na dobrý film tu byla. Žel, stala se z ní průměrná kvalita. Zcela zapomenutelná. 60% (28.01.2019)

Russell Crowe jako režisér debutant zde podle mě obstál více než dobře. Cesta naděje sice tedy určitě není kdovíjaký filmový skvost, ovšem v rámci čistokrevného dramatu si dovolím tvrdit, že patří jistě k tomu kvalitnějšímu, co za posledních pár let v tomto žánru vzniklo. Po celou dobu jsem z něj totiž, a to i přes ne zrovna optimistické a dvakrát příjemné téma, cítil velice příjemnou uvolněnost, klidnost a pozitivitu, což není vůbec jednoduché navodit, ale zde to vše funguje velice jednoduše a přesvědčivě. Samotná zápletka by se jinak dala lehce označit i za poměrně originální, sice krapet kostrbatější, ale určitě působivou, s několika velice intenzivními scénami, škoda jen tedy slabšího spádu a závěrečné emoční gradace, kde bych se nebál i trochu víc přitlačit na pilu, ale celkově to prostě docela šlape a určitě nenudí. Crowe co by režisér ve svém režijním debutu dokázal navodit i poměrně výraznou atmosféru a samozřejmě sám sebe jako hlavního hrdinu ukočíroval též na výbornou, což ovšem asi nedalo příliš práce, neboť on je skutečně skvělý herec a takovéto filmy dokáže utáhnout i s přivřeným očkem. Cesta naděje je zkrátka pohodová podívaná, která nestrhne, nenadchne, ale určitě ani neurazí a neunudí. Prostě velice pěkný průměr. (01.08.2016)

R. Crowe by už měl přestat hrát tyhle útrpný role, kde má celou dobu výraz, jako by se za chvilku měl rozbrečet. Když se podíváte na plakát, tak přesně takhle se bude tvářit od začátku až do konce. Ten film je neskutečně pomalej a nezáživnej, nenašel jsem na něm ani nějakou silnou emoční stránku (ztráta synů > naděje, putování), tohle se prostě nepovedlo. A že se Russell zamiluje do pěkné Olgy, tak to je jasný už při jejich prvním setkání. Bez milenecké linie by to vlastně ani nešlo. Gladiátor je jenom jeden a není třeba se snažit hledat náplň v podobných vodách (určitá paralela by se tam najít dala - ztráta, naděje, boj až do konce, rodina). (06.11.2015)