Denník Dity P.

Zvláštny produkt s netypickým vizuálnym snímaním. Neskutočne iritujúci predel stále sa opakujúci medzi každým receptom. Ondříček sa chcel jednoznačne vyčleniť z masovej prezentácie varenia. To sa asi aj tak trochu podarilo, len Pohlreich to nie je. Ten je len jeden , ale za skvelé obrázky je to dobré hodnotenie. (25.09.2013)

Tak jsem se přemohla a díky sympatiím s časopisem Apetit jsem tu jednu hvězdu tedy dala. Jinak nechápu, jak se tato vizuálně i hlasově nesympatická paní / slečna dostala do TV. Formát ve stylu Jamie vaří doma se tentokrát vážně nepovedl. Scénka o výběru ohozu k vaření - k prskajícímu masu na pánvi a barvící řepě si přece nemůžete vzít nic jiného než bílý svetřík a koktejlky - děs. A k tomu ještě příliš častá znělka (byť hudebně příjemná) a třeskuté odhazování pramínku vlasů - téměř jako ironie koketnosti....děkuji, už nikdy více :-( (26.09.2013)

Oplácaná mamina Dita na mě působí jako jedna z těch paniček v domácnosti, kde vydělává manžel a ony čtou jen časopisy pro zralé ženy,sledují trendy, kultivují svůj byteček a pořádají posezení s kamarámrdkami. Její protivnej hlas,nezáživnej projev a chabá slovní zásoba nemá čím zaujmout, vizuál to má moderní a hezkej,ale nudný to je jak reklama na kuřecí bujón od Vitany. (02.10.2013)

Toto snad neee. Vemte jednu selku ze statku, navlíkněte jí do image ala Bridget Jonesová a umístěte ji do sterilní vzorkové kuchyně z Ikei. Hlas má jako transvestita, vyjadřuje se tak, že se lidi čekající na sociálce vyjadřují snad líp, div neřekne 'ty v*le, to je hustý'. Sice recepty jsou zajímavé a postup je dostatečně popsaný, ale ty ostatní kecy okolo jsou trapné. Mě absolutně nezajímá, co jí píše nějaký imaginární nápadník z imaginární návštěvy baru do smsky a jak ona to prožívá a řeší se sestrou, co mu teda napíšou, jakmile se dostanou z kocoviny. Aby to ozvláštnily, tak jdou nakupovat v pyžamu, aby ukázaly, že mají vážně až tak drsnou kocovinu, že nejsou schopné se převléct. Plus nechápu přítomnost toho tyroláčka (nebo jaký to je kroj) v úvodní znělce i předělech mezi jednotlivými recepty. Když se dívám na pořad o vaření, tak se chci něco dozvědět a ne sledovat nějaké tlachání, to si rovnou můžu pustit tureckou, argentinskou či podobnou telenovelu, která zabije můj čas stejně 'plnohodnotně'. To vážně není v českých krajích žádná normální příjemná ženská, která umí vařit a taky to umí ukázat a předat zkušenosti, aniž bych si myslela, že je jako bachařka nebo chlap v ženských šatech? Dávám 1* za recepty. Zlatí Kluci v akci. PS: sice jsem ve vaření absolutní amatér, ale nakrájet zeleninu dokážu teda mnohem rychleji než slečna Dita P. (14.09.2013)

Deník Dity Pé: další čétéčkovská trefa vedle. Na první pohled by se s tímhle televizním vařením mohlo zdát všechno v pořádku. Když tedy akademicky pomineme název pořadu, který působí lehce matoucím, pornografickým dojmem, první, co diváka udeří do bulvy, je jistojistě kvalitní vysokorozpočtovej vizuál. Jenže při bližším zkoumání zjišťujeme, že vizuál je asi to jediný, co má v tomhle pořadu nějakou kvalitu. Zábavná šou totiž skončí v momentě, kdy hlavní představitelka otevře pusu a projeví svůj dechberoucí šarm jeřábnice z ČKD. Dita P totiž působí dojmem, jakoby si zrovna utřela nudli do rukávu od montérek, než jí shodou okolností nějací škodolibí lidé popadli, převlíkli do vílích šatů a vystrčili před kameru. To, že Dita postrádá školený projev, by se dalo divácky skousnout. Jenže v momentě, kdy začne "šířit moudro", nastává teprve ten pravej průšvih. Po větě:"Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně." nezbývá než jíti do kolen, zcela emotivně přepnout na teletubbies a začít se bavit na úrovni. Poznámky závěrem: 1) V pořadu, který se tváří kultivovaně, chci moderátorku s kultivovaným projevem. 2) Spousta žen má krásné ruce, já mám třeba rád takový ty suchý pevný dlaně s dlouhejma prstama. Ale na tom vůbec nezáleží, šklála pěknejch rukou u žen je široká. V takovém případě by byly všechny ty detaily na ruce na místě. 3) "Rise and shine" je fajn písnička, ale nemusím ji v šestadvaceti minutách slyšet osmdesátkrát. (10.10.2013)