Creed

Scénář podle šablony a tak trochu trojka ROCKYHO (kde Creed trénoval Rockyho) naruby s ozvuky čtyřky (Creedova smrt), kdy Rocky trénuje Creedova syna. Ten mohl být snadno otravnou figurou, ale díky Jordanovi je to sympoš, a Rocky - se kterým se divák vždycky znovu rád setká - naštěstí dostal spoustu prostoru. Takže i když to není nic objevného, spolehlivě to vzbuzuje patřičné emoce od napětí po (nostalgické) dojetí a kouká se na to dobře. (15.12.2017)

„BOJÍM SE VZÍT SI TO JMÉNO A PROHRÁT. ŘÍKALI BY MI PODVODNÍK. FALEŠNEJ CREED…“ /// Sly prožije další nezapomenutelnej zápas, ale tentokrát to voddře mladej černoch. Musí totiž dokázat, že není chybou svýho fotra. Nebejt to pokračování Rockyho, byl by to jen příběh dalšího afroameričana, kterej se chce rvát i když zrovna není emočně rozhozenej. Než začnou trénovat – nuda. Mladej balí šťabajznu – nuda. Mladej klátí šťabajznu – nuda. Rocky mudruje – nuda. Přípravy na zápas – něco mezi. Takže fajn – vlastně taková klasika je až ten zápas. Poslední dobou mě ty kusy, ve kterejch se víc mluví než řeže, neberou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co musím udělat pro to, aby mě trénoval Rocky. 2.) Nedělám to. (Kvůli nohám.) 3.) Thx za titule „juarezcool“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.03.2016)

Sedm a půl-tý Rocky jako to nejlepší možný klišé. Vlastně ten samý jednoduchý příběh srdcaře outsidera po cestě na vrchol, co tu od roku ’76 byl už tolikrát, jenže on ten zápas sama se sebou prostě neomrzí, zvlášť když CREED bere to nejlepší z poctivýho, civilního, devět let starýho comebacku, zůstává přitom inspirativní, má to nenahraditelný Slye charisma, přidává kus pěkný filmařiny, hecující soundtrack, krásnou Tessu a sympatickýho Jordana. Samá radost nejen pro Black Lives Matter :) Zkrátka... nemůžu se dočkat jít běhat sprinty do kopce, mrazu a deště, sáhnout na hranu sil, padat a zase vstávat. Bojovat. "If I fight, you fight." (21.12.2015)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Musím priznať, že Creed má schopnosť skutočne chytiť za srdiečko a záverečný zápas je presne to, na čo sme zase nejaký ten rok čakali a vôbec nevadilo, že obaja súperi boli úplne noví. Len si neustále musíme odškrtávať všetky klišé a očakávateľné peripetie, ktoré sa musia na ceste za cieľom nevyhnutne stať. Samozrejme nevyhnutne vo filmovom svete, aby sa mohol predlžovať filmový čas a my sme mali dojem, že hlavná postava si musí najskôr uvedomiť svoje chyby a tak prekážky prekoná. Nakoniec vlizelo klišé aj do Rockyho, doslova, a možno tým chcel Sly naznačiť, že toto už bol skutočný koniec. 70% (29.11.2017)