Creed

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Samozřejmě že mám nakoukané všechny díly s Rockym. S tátou jsme takhle protrávili mnoho nedělních odpolední. Box jako sport mě však nudí a viděl už jsem víc boxérských filmů, než bych třeba chtěl, ale po většinou stály za to i tak a mnohdy byl box až v druhé řadě. To je tak trochu i případ tohodle spin-offu, do kterého Sylvester Stallone po důstejném ukončení v "šestce" před deseti lety k mému údivu šel. A jak se ukázalo na Globéch, nemá čeho litovat. Nemusíme litovat any my diváci, jelikož Creed je strhující sportovní drama s několika nezapomenutelnými momenty, do kterých dávají Sly a vycházející hvězda Michael B. Jordan naprosto vše a z výsledného filmu je to cítit. Ryan Coogler připravil nadstadardní a v jistém ohledu emotivní a líbivou žánrovku, která šlape od začátku až do konce a dává zároveň prostor i nostalgii. Snad ho u Marvelu nezkazí...9/10 (13.02.2016)

"Trénujeme, abysme vyhráli, ne se nechali zabít." Zbloudilá spermie Apollo Creeda vyrostla ve velkého černého kluka a jak už to v americkém snu bývá, hned druhý zápas v ringu si zaboxovala o titul mistra světa. Já proti tomu nic nemám, neboť koučující Rocky nemá k sarkastické poznámce daleko, ale je na to bohužel sám. Navíc všichni boxeři jsou jako ze života - plni filozofických mouder a to se skousává trošku hůř. I ty slepice najednou běhaly nějak pomaleji a trénink neměl pořádnou šťávu, ale kdybych napsal, že mi setkání s Rockym nebylo příjemné, tak bych si studem musel celý týden vytírat zadnici s nasazenými boxerkami. (06.06.2016)

Ne všechno funguje na lusknutí prstů a je to i případ tohoto filmu. Emocionálně se mě Creed vůbec nedotkl a přijde mi, že vznikl jen proto, aby si Sly mohl ještě jednou zafilosofovat. Právě Stallone je (společně s hudbou) jedinou světlou stránkou snímku, ale už to semnou prostě nic nedělá. Svižně natočený, ovšem zbytečný recyklát. (05.12.2016)

Sedm a půl-tý Rocky jako to nejlepší možný klišé. Vlastně ten samý jednoduchý příběh srdcaře outsidera po cestě na vrchol, co tu od roku ’76 byl už tolikrát, jenže on ten zápas sama se sebou prostě neomrzí, zvlášť když CREED bere to nejlepší z poctivýho, civilního, devět let starýho comebacku, zůstává přitom inspirativní, má to nenahraditelný Slye charisma, přidává kus pěkný filmařiny, hecující soundtrack, krásnou Tessu a sympatickýho Jordana. Samá radost nejen pro Black Lives Matter :) Zkrátka... nemůžu se dočkat jít běhat sprinty do kopce, mrazu a deště, sáhnout na hranu sil, padat a zase vstávat. Bojovat. "If I fight, you fight." (21.12.2015)