Creed

Anaboliky vytahanou a zkrabatělou kožku už holt nevyžehlíš a svlíkat se v sedmdesáti do trenek by tedy bylo neetické až nemravné. A tak Sláj moudře zchátral a zpapučovatěl a snažil se předat rukavice mladší degeneraci vybouchaných palic. Bohužel už ne tolik moudře pustil z artritických rukou jak režii, tak scénář, a nechal kultovní sérii plně v nezkušených tlapách jakéhosi podivně ambiciózního negerského aktivisty. A je to rázem v prdeli! Ten Rodny King junior se sice všemožně snažil o retro silvestrovskou patinu a patos, nicméně do nich všemi otvory cpal angažovaného Afrorokyho a na legendě tak zprasil, co se dalo. V hlavní roli pózuje necharizmatický a nesympatický jeliman, který by se spíše hodil do nějakého tklivého dramatu se smutnými čokoteplouši než do ringu a jemuž od počátku z celé prdele přejete, ať jej někdo z těch učebnicově zlých bělochů co nejrychleji sundá. Do toho se vám snaží vsugerovat, že k boxu se nejvíc hodí vypatlaná recitace, a tak vám z hudebního podkresu slézají nehty a jen s hrůzou očekáváte, kdy do toho nějaký ten AjsFak zarepuje Ájofdztájgr. Musím připustit, že úvodní polovina je vcelku kulantní, nostalgicky odsejpápá v nejlepších Rokyho tradicích a první zápas dokonce i připomíná box. Pak se ale cosi zle zvrtne, náš kakaový rohovník začne otravně cvrlikat s jakousi árendbí briketou, hledat své přičmoudlé já, trousit přitom odporně cukrkandlová životní moudra ghetového filosofa a naprosto nezáživně trénovat s dědou Silvestrem, až je to téměř k nesnesení. Finální pěstičkovaná s britským tuponěm pak předvede to nejkokotštější a nejhnusněji natočené statické mlácení po tlamách bez krytí, jaké jsem kdy viděl, tudíž Sláj neSláj, výsledný dojem osciluje okolo prdele a máte z toho asi tak stejný zážitek, jako by se vás v boxerské rukavici snažil vyprstit Muhamad Ali a pružíc v kolenou při tom procítěně přednášel Černý muž pod bitchem otrokáře žil. Jestli plánujou dvojku, tak doufám, že se do ní prorve Drago junior a po krátkém strečingu s Brigitou Nýlsen toho afrogeje pošle expresním hákem za taťkou. (30.12.2015)

Sedm a půl-tý Rocky jako to nejlepší možný klišé. Vlastně ten samý jednoduchý příběh srdcaře outsidera po cestě na vrchol, co tu od roku ’76 byl už tolikrát, jenže on ten zápas sama se sebou prostě neomrzí, zvlášť když CREED bere to nejlepší z poctivýho, civilního, devět let starýho comebacku, zůstává přitom inspirativní, má to nenahraditelný Slye charisma, přidává kus pěkný filmařiny, hecující soundtrack, krásnou Tessu a sympatickýho Jordana. Samá radost nejen pro Black Lives Matter :) Zkrátka... nemůžu se dočkat jít běhat sprinty do kopce, mrazu a deště, sáhnout na hranu sil, padat a zase vstávat. Bojovat. "If I fight, you fight." (21.12.2015)

Jsou filmy a filmové série, ke kterým se divák rád vrací, které jsou srdeční záležitostí a jejichž hlavní postavy natolik zlidověly, že nám ani nepřijde, že jsou fiktivní. Jsou takové filmy, které si nás získaly v minulosti a nepustily nás ani po letech. Dokonalým příkladem je Rocky a všechna jeho pokračování, včetně snímku z roku 2006, kde legendární boxer Rocky Balboa definitivně pověsil boxerské rukavice na hřebík. Jednalo se o krásnou a téměř dokonalou závěrečnou tečkou za úspěšnou rohovnickou ságou. Jenže o 9 let později přišli tvůrci s počinem, který oživuje hned dvě legendární postavy z původní série, tedy Rockyho a Apollo Creeda, resp. jeho nejmladšího potomka Adonise, jenž po svém otci zdědil srdce bojovníka a lásku k bojovému sportu. Film Creed jsem očekával s mírnou nedůvěrou, obával jsem se lacinosti či pošlapání důstojného šestého dílu a celkově hexalogie, na níž volně navazuje. Obavy byly zbytečné. Příběh sám o sobě je poutavý a na poměry žánru poměrně silný, čemuž nejvíce napomáhá vztah mezi stárnoucím šampionem a trenérem Rockym a mladou zápasnickou krví Adonisem. Fanouška série musí potěšit nejen použití záběrů ze starých dílů a zmínky o postavách, které v nich účinkovaly, ale také vkusné zakomponování původní hudby, jež pokaždé prozáří každou scénu, v níž zazní. Zde si můžeme pouze postesknout, že je jich poskrovnu. Tréninkové sekvence tradičně nemají chybu, byť nepřekonávají ty nejlepší z prvního až šestého dílu. Potěší také prostředí Philadelphie, romantická linie mezi mladým Creedem a Biancou, ovšem nejvíce divácké a fanouškovské srdce zasáhne onemocnění Italského hřebce, které je dle mého názoru neskutečně skvěle natočené a nejen v této pasáži snímku předvedl Sylvester Stallone brilantní herecký projev, který si zasloužil oscarové ocenění (i jako poděkování za stvoření dvou kultovních postav, které neodmyslitelně patří do světa kinematografie a jsou takřka světovým filmově-kulturním dědictvím). Mírnou obavu jsem měl rovněž z charisma hlavního hrdiny, avšak brzy mě přesvědčil, že kouzlo osobnosti Michael B. Jordan má a je důstojným následovníkem Carla Weatherse. Potěšení se dostavilo také při sledování finálního duelu, jenž je parádně nasnímán a v mnoha pasážích působí vskutku boxersky, což se ne u všech dílů Rockyho dá říci. Zejména poslední kolo za tónů notoricky známé melodie a samotný výsledek střetnutí mě potěšil, včetně oněch několika málo slov, které zazněly mezi oběma soupeři, ovšem také z úst Rockyho. Pro mne je Creed za jasných 5*, Stallone u mě vyhrává Oscara pro herce ve vedlejší roli a snímek Ryana Cooglera si nachází své zasloužené a čestné místo v sérii Rocky, byť nejde o přímé pokračování, ale spíše o jakýsi spin-off. P. S. Rocky, Adonis a Bianca sledující v televizi Skyfall je další ze záběrů, který potěší. :) (04.03.2016)

Rocky je stále tu aj keď hrá druhé husle. Paráda, skvelé pokračovanie a vynikajúci restart jednej legendy. Herci na čele so Slyom do jedného vynikajúci. Mám k tomu samozrejme výhrady (napr. scéna s motorkármi je jedno obrovské WTF), ale krásne emotívny záver to hodí opäť do tej správnej nálady a keď sa pri poslednom kole ozvala TÁ hudba, nedokázal som udžal slzy na krajíčku. Epilóg je krásna ukážka toho ako sa pracuje s nostalgiou 9/10 (08.01.2016)