Mária, kráľovná škótska

To už historický film môže natočiť aj imbecil s Nokiou s prídavným foťákom, čo o hodiny dejepisu ani nezavadil. Potom sa divíme, že sú ľudia sprostí, keď im do popredia dávame filmy s historickou arealitou, úplnými nezmyslami. V prvom rade sa vo filme stretnú dve postavy, ktoré sa samozrejme nikdy nestretli, poslali si len pár listov, ale ich rozhovor je vrcholom filmu. Hudba až nápadne pripomína zvučku Ligy majstrov. No a aby sme zas boli politicky trápne korektní, tak šľachtici sú černosi normálne z Mozambiku, slúžka nejaká Číňanka čo asi preplávala do Škótska cez Severný ľadový oceán, potom sa tam mihol nejaký teplý Maor hoci o Polynézii vtedy ani nechyrovali. Tomu sa ja teda nikdy nedokážem prispôsobiť, hoci môj sused to už dokázal a úprimne mu závidím. Postúpil až tak ďaleko, že minule sa desať minút striedavo pozeral raz na černocha, raz na belocha, a nedokázal ich od seba rozoznať. (22.03.2019)

Film od ženy. O ženách. O ženských věcech. Hurá! Hurá? Ne, je to jen ultra korektní, prostříhaný kostymní (velký palec nahoru) drama, na který se pěkně kouká, ale bohužel sem tam to nedává moc smysl. Některé pravděpodobně silné scény tak vůbec nevyzní, protože jakýže má ta Mary vlastně vztah s touhle a touhle postavou? Asi se holt stříhalo víc, než by bylo dobrý. Škoda, potenciál to mělo velkej, ale je to těžkej průměr:( (19.01.2019)

Marie, královna skotská, nabízí jak pro filmaře, tak pro diváky, velice zajímavou a výraznou historickou látku, bohužel ale toto její zpracování představuje jen zoufale mizerný výsledek, který naprosto přesně definuje prakticky jediný výraz, a to Nezáživný. Ale jako že nezáživný tak moc, až se mi tomu během těch dvou hodin nechtělo pořád ani věřit, že to bude vážně po celou dobu tak velmi nudné a prázdné, a v podstatě až do konce jsem tudíž naivně očekával, že přeci jen dojde k něčemu, co by to byť jen minimálně oživilo, nebo mě alespoň probralo z letargie, ovšem k ničemu takovému nicméně skutečně nedošlo, a tak tato podívaná nabízí opravdu je dvouhodinové mdlé tlachání a nevídaně otravné konspirování, bez okamžiku napětí, emocí, či jakéhokoliv zaujetí. Veškeré postavy mi navíc připadali naprosto nepřesvědčivě charakterově vykreslené, jinými slovy, podané jen zcela povrchově, takže nikdo z přítomných mě vůbec nezaujal, k čemuž přispěli ale i výkony jejich hereckých představitelů, na něž jsem se konkrétně vyloženě těšil, ale i v tomto ohledu jsem nakonec vyloženě zklamán. Zápletka pak krom nudnosti nabídla už jen unylé tempo, bez špetky dramatizace, či závěrečného vygradování, prostě musím jen zopakovat, tuna nezáživných a nezajímavých dialogů, no fakt celkově bída. A jelikož jediným kladem tohoto snímku je pouze kostýmní a vizuální výprava, vyvolávající alespoň důstojnou atmosféru, musím zklamaně hodnotit podprůměrně, jelikož víc si tenhle film zkrátka nezaslouží. (24.04.2021)

Není mi úplně jasné, komu mělo být nejnovější historické setkání s královnami určené. Životy Marie Stuartovny a Alžběty I. inspirovaly už za jejich života nejrůznější dramatizace, fikce a jejich role v historii ostrovních království samozřejmě vzrušuje dodnes. S nástupem filmu se přidala další možnost, jak se znovu zabývat jednotlivými událostmi z jejich osudů. V našich končinách je dodnes velmi vlivné zpracování Schillera, Donizettiho nebo Zweiga. Před válkou Stuartovnu hrála Magda Sonja, Katherine Hepburn, za války Zarah Leander a po válce se dlouhý seznam ještě více rozšířil. Petr Weigl například jako Stuartovnu obsadil Magdu Vášáryovou a jako Alžbětu I. Kamilu Magálovou. Nicméně volba konkrétní předlohy nového filmu Josie Rourke je minimálně zvláštní, protože když se podíváme na Johna Guye a jeho Marii Stuartovnu: Vášnivé srdce hrdé královny, v originále My Heart Is My Own (2004), zjistíme, že jde ambiciózní historický román. A přesto na jeho základu vznikl ambiciózní film přinášející klasické drama současnému publiku. Natolik současné, že žádná menšina žijící v moderním západním světě není ignorována a i na ploše pouhých dvou hodin je prostor pro rehabilitaci různých ras a celé LGBT+ spektrum. Nakolik je to na úkor historické látky, to se snažíme pojmenovat už dnes, ale skutečné zhodnocení provede až další generace. Osobně považuju tyto změny za velmi rušivé, protože mnoho kapitol z reálných životopisů muselo být seškrtáno, aby mohla být prezentována ženská otázka, tolerance Stuartovny k homosexuálnímu úletu druhého manžela atd. V seriálu by na něco takového snad místo bylo, tady se pořád pohybuje jen ploše jediného filmu. Já sama si mnohem lépe vystačím s citovanými staršími filmy, které jsou realizovány maximálně v duchu klasických svárů mezi národy. I ta zpívající Stuartovna v podání Zarah Leander podává mnohem realističtější obraz bojů o korunu. (08.05.2021)

Film o dvou ženách, které byly i přes svá vysoká postavení pouhými loutkami v rukách mocichtivých mužů a předpotopní církve. Jelikož člověk z hodin dějepisu ví, jak tento spor o trůn a následnictví dopadl, tak se tvůrci v tomto případě museli soustředit především na dobovou autentičnost, silné momenty a přesvědčivé herecké výkony. Co se výpravy, kostýmů a masek týká, jde o vizuálně libivý a realisticky vypadající film. Co už však působí poněkud divoce, je v dnešní době velmi populární rasová a sexuální korektnost, a různé fabulování v rámci děje za účelem větší působivosti, na nichž tento film okatě staví. Nevadí mi tolerantní úmysly skrývající se za tímto rozhodnutím, spíše mi vadí přehnaná snaha vyhovět všem divákům, aby se někdo necítil ukřivděn. To jsem se však dostal už trochu mimo. Herecké výkony obou hlavních hereček byly samozřejmě vynikající a přesvědčivé - určitě by bylo zajímavé vidět Saoirsu Ronan a Margot Robbie i v dalším filmu. Co se silných momentů týká, tak na mě nejvíce zapůsobily chladnokrevné vraždy mužů okolo Marie a smyšlené setkání obou žen. (17.04.2020)