Osmý smysl

Dlouho jsem zvažoval, jak Sense8 ohodnotit. Nemohu s čistým svědomím tvrdit, že se jedná o bezchybnou bombu, protože má svá lehce patetická místa a menší nelogické flíčky na jinak zářivě bílem hávu originality. Poslední díl mě však díky velmi fungující emocionální katarzi a odvážné a filmařsky bravurně zvládnuté závěrečné scéně přesvědčil. Na Sense8 je cítit velmi osobitý přístup tvůrců, přesně jsem schopen vnímat vliv proměny Wachowských v osobním životě na vykreslování jejich seriálových charakterů. Taky se v seriálu nezapře vliv Matrixu, jakožto opusu magnum sourozenců Wachowských. Jde jak o myšlenky sjednocující lidstvo, tak např. o bravurně natočené akční scény, které dokáží zahanbit kdejaký áčkový velkofilm. Sense8 je, jako každý správný seriál, v prvé řadě o postavách, jejich osobních příbězích a charakterech. Provázanost mezi nimi je pak zaručena a perfektně vytěžena nadpřirozenou možností se navzájem vnímat a ovlivňovat. Ať už se Vám to líbí, nebo ne, Sense8 má myšlenku v tom pravém slova smyslu, kompletně a dokonale ji vytěží v prostoru 24 dílů a pak skončí. Co víc si přát? S01 9/10, S02 8/10 (27.04.2019)

1. série Upřímně řečeno, původně jsem se na seriál ani nechystal. Sourozenci Wachowští mě svými posledními dvěma kousky (Cloud Atlas a Jupiter Ascending) zrovna nepřesvědčili. Když jsem však slyšel a četl spousty pozitivních ohlasů, tak jsem se rozhodl, že si to nenechám ujít. A zatím toho rozhodně nelituju. Seriál začíná pomalým tempem a stejně jako hlavní hrdinové, tak i my polehku přicházíme na to, co se děje. Osm hlavních hrdinů nabízí osm úplně rozdílných charakterů, které však mají něco společného. Jak se seriál přehoupne do své druhé poloviny, tak se zrychlí tempo a přibývá akce. Závěrečný díl je pak napínavý od začátku do konce a se zatajeným dechem sledujeme, jak a jestli se hlavní osmičce podaří zachránit. Celá ta záchranná mise z Islandu je skvěle vytvořená a vše do sebe dokonale zapadá. Opravdu povedeně vygradované. Netflix se s tím opět moc nepáře a tak seriál nabídne scény, které jsme ještě nikdy neviděli (orgie), stejně jako scény velmi naturalisticky zobrazené (porody). Pro mě byla jedna z nejlepší složek seriálu hudba, která dokonale dokreslovala situace. Okamžiky, kdy spustila písnička Mad World nebo Knockin' On Heaven's Door, byly opravdu silné. Stejně tak "společná" What's Up. Ať je to jak chce, tak já se rozhodně těším na pokračování. Některé postavy jsem si oblíbil a jsem rád za každou jejich scénu a některé jsem prostě přijal jako nedílnou součást celku. 2. série Tentokrát nebylo na co čekat a do druhé série jsem se pustil hned, jak to bylo možné. A to jsem ještě o Vánocích dostal epizodu navíc. Příběh se opět posouvá kupředu a Will s Riley se snaží vymanit ze sevření tajemné organizace, které velí Whispers. Akce je opět perfektní, propracované scény, kdy se Sense8 prolínají jsou dokonalé. Jediné místo, kde se trošku polevilo je podle mě hudba. Nebo jsem po nadšení z první série čekal víc. Dokonce ani přeobsazení jedné z postav mi nijak nevadilo. Postavy mě vlastně bez výjimky baví a jejich vývoj je neuvěřitelně zajímavý. Gradace v závěrečné epizodě perfektní a závěr tak strašně zajímavý, že chci vědět, co se bude dít dál, prosím ať je třetí řada co nejdřív. Závěr Třetí řada se k velkému překvapení nekonala, ale alespoň jsme se dočkali závěrečného filmu. Jsem rád, že se seriál dočkal zakončení a i toho, jak to dopadlo. (22.08.2015)

1. série Tohle jednoduše nemůže být pseudointelektuální projekt a podobně jako u Atlasu mraků v tom vidím přesah. Seriál sice má pomalejší a chaotičtější rozjezd, ale za zhlédnutí stojí minimálně každá čtvrtá epizoda, protože přináší něco ojedinělého a posunuje seriálovou tvorbu dál. Samotnou kapitolou jsou propracované postavy. Každá má dostatek prostoru i využití, abyste ji mohli poznat a chápat ji, i když vám každá nemusí přirůst k srdci. A rozhodně jen tak nezapomenu na úvodní koláž. (Netflix) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 2. série Rozšiřování fiktivního světa mi zpočátku nesedělo, nemusím všechno vidět explicitně a některé zvraty trochu drhly. Vypsat všechna negativa bylo rychlejší a snazší, než vypisovat to, co se mi líbí, obdivuji a schraňuji. Jsem rád, že mé obavy byly nesprávné, a to natolik že druhou sérii řadím na stejnou úroveň jako první. A pokud bych měl nějakému zrušenému seriálu dopřát obnovení a další řadu, byl by to tento. (Netflix) (28.04.2016)

Zpočátku nadějně vypadající nápad a já čekal, k čemu to bude směřovat, a bohužel to směřovalo jen k nekonečným "hlubokomyslným" rozmluvám lidí z různých koutů světa (obdivuju producenty, že na to kývli poté, co se dozvěděli, že se bude každý dialog točit dvakrát - jednou v Koreji a podruhé v Keni, například). Zastřešující zápletka chatrná až žádná. Občasné akční scény byly fajn, ale od tvůrkyň Matrixu se to tak nějak očekává. Stejně tak byly skvělé všechny scény, kde se dlouho nemluvilo a jen hrála hudba (což je především zásluha autorů těch hudeb). Ale vše ostatní je jen průměr a po první sezoně končím. (25.08.2017)

Očekávání byla v případě nového projektu Wachowských takřka na stejné úrovni, jako obavy. I když totiž žádnému jejich projektu nelze upřít neotřelé pojetí, co do koukatelnosti jejich reputaci většina výsledných filmů nijak nelichotí. A nejen samotný námět, ale i trailery k Sense8 naznačovaly, že ve své seriálové premiéře můžou dopadnout jakkoliv. Hned první díly pak vzbuzují opatrné nadšení. Téma a hlavně jeho citlivé pojetí hrající si s hranicemi možnosti filmového vyobrazení niterních pochodů je fascinující, jenže se těžko dá ubránit dojmu, že prostor dvanácti dílů je až příliš, když už úvod zavání natahováním. Často působivým natahováním, ale nic to nemění na tom, že samotný děj se neskutečným způsobem vleče. Opatrné oslavy tohoto pokusu o seriálovou revoluci pak pokračují až do samotného finále. Obrovský prostor věnovaný postavám umožňuje se s nimi nevídaným způsobem sžít, a audiovizuální spektákl prostupuje každou epizodou, jenže autoři si nejednou příliš podkopávají nohy nemotornými pokusy o odlehčení (mezi kterými kraluje král mezi klišé - imaginární polibek - který navíc nabourává i logiku celé centrální myšlenky), bídnou dramaturgií, na které je dějová vyprahlost většiny seriálu až příliš patrná, a především pro ně bohužel typicky přehnanou politickou angažovaností, kvůli níž Sense8 působí víc jako agitka, nikoliv jako svébytné umělecké dílo, které mělo potenciál posunout seriálovou produkci o krok dál. (21.06.2015)