Osmý smysl

Toho že jde natočit seriál bez děje mnohokrát využily nejrůznější telenovely, soap opery, Ulice a další hrůzy. Ale proč na tom proboha svezli Wachowští, to mi hlava nebere. Abych nekřivdil. On tam nějaký vývoj událostí snad i je. Ale reálně vede odnikud nikam a podobně jako u Jupiter Ascending se jedná spíše o výmluvu proč točit dál, než o stěžejní prvek kvůli kterému tohle všechno vzniklo. Kdo měl tu smůlu a protrpěl propadák sourozenecké dvojice, tak si u Sense8 zažije repete. Monotónní scénář a opájení se vlastní výjimečností znovu podráží nohy velice slibnému projektu. Jediná změna k lepšímu jsou postavy. Prakticky všichni jsou zajímaví a slušně zahraní, přesto bohužel vesměs necharismatičtí. U sledování mě drží jen těch několik vynikajících scén, kterých každý díl pár nabídne. (11.06.2015)

„BĚHEM ŽIVOTA ZAŽIJEME SPOUSTU ZROZENÍ A ÚMRTÍ, ALE POUZE HRSTKA VÍ, JAKÉ JE TO SE ZNOVUZRODIT A ZAČÍT VNÍMAT…“ /// Všude samý vidění. Není to jen výsledek zobání prášků? (Wachowských!) Ještě že se týhle seance neúčastní víc lidí. Ale vono stejně, než properou těch vosum, mám vousatý dcery. Přesto furt držím, páč to přece nemůže bejt bezduchá fantasmagorie!? Až se začnou propojovat… nebo ne? 8míst, 8postav, 8životů, hafo bukvic, takže vlhkej sen pana Lany W. Doufám, že finále nebude v sauně, kde si to všichni rozdaj… (Teda holky s holkama a kluci s klukama. Láska je láska, ale jsem v tohle trochu staromódní, takže vo žádný mečování nejevím zájem.) Ještě že tady je ta Korejka. Díky ní nechcípám nudou. Každej díl čekám, že se to rozjede. Místo toho kecy, jak si ho vzal do huby. Na jeden normální okamžik připadá 100 minut okamžiků nenormálních. Do konce chybí jeden díl a voni konečně začnou cejtit (pořádně). Celý to pak končí jako týmovka. Dlouhá a nezáživná cesta za pochopením sebe a dalších sedmi „JÁ“. Inu což. Aspoň jsem voprášil korejštinu, španělštinu, portugalštinu… (možná, kdyby to byl 90ti minutovej film…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se prozkoumat lidskej genom. 2.) Sháním někoho, kdo by mě dokázal neustále tahat z průserů. 3.) Kvůli velkýmu nádobíčku jsem ochotná zrušit svatbu. 4.) Thx za titule „edna.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.03.2016)

Zpočátku nadějně vypadající nápad a já čekal, k čemu to bude směřovat, a bohužel to směřovalo jen k nekonečným "hlubokomyslným" rozmluvám lidí z různých koutů světa (obdivuju producenty, že na to kývli poté, co se dozvěděli, že se bude každý dialog točit dvakrát - jednou v Koreji a podruhé v Keni, například). Zastřešující zápletka chatrná až žádná. Občasné akční scény byly fajn, ale od tvůrkyň Matrixu se to tak nějak očekává. Stejně tak byly skvělé všechny scény, kde se dlouho nemluvilo a jen hrála hudba (což je především zásluha autorů těch hudeb). Ale vše ostatní je jen průměr a po první sezoně končím. (25.08.2017)

Dlouho jsem zvažoval, jak Sense8 ohodnotit. Nemohu s čistým svědomím tvrdit, že se jedná o bezchybnou bombu, protože má svá lehce patetická místa a menší nelogické flíčky na jinak zářivě bílem hávu originality. Poslední díl mě však díky velmi fungující emocionální katarzi a odvážné a filmařsky bravurně zvládnuté závěrečné scéně přesvědčil. Na Sense8 je cítit velmi osobitý přístup tvůrců, přesně jsem schopen vnímat vliv proměny Wachowských v osobním životě na vykreslování jejich seriálových charakterů. Taky se v seriálu nezapře vliv Matrixu, jakožto opusu magnum sourozenců Wachowských. Jde jak o myšlenky sjednocující lidstvo, tak např. o bravurně natočené akční scény, které dokáží zahanbit kdejaký áčkový velkofilm. Sense8 je, jako každý správný seriál, v prvé řadě o postavách, jejich osobních příbězích a charakterech. Provázanost mezi nimi je pak zaručena a perfektně vytěžena nadpřirozenou možností se navzájem vnímat a ovlivňovat. Ať už se Vám to líbí, nebo ne, Sense8 má myšlenku v tom pravém slova smyslu, kompletně a dokonale ji vytěží v prostoru 24 dílů a pak skončí. Co víc si přát? S01 9/10, S02 8/10 (27.04.2019)

Na rozmluvení si dnes nejprve promrskáme několik smysluplných, roztomilých vět, vyprodukovaných výhradně za účelem toho, aby se náš milý HOMOcenzor kapku zavařil a kousl se do svých zajisté pečlivě depilovaných hýždí. Takže ehm, ehm: „Nedaleko kotví růžový člun, nad nímž supi často rádi krouží. Ve člunu je Batman. Na něj vinou rodičů rákoska už dávno nezabírá, neboť topič ustanovil svého nástupce.“ Tak, to by bylo a přistupme tedy k seriózní a nezávadné filmové publicistice pro bigotní portálky. ***Bratrosestři Wachovští kromě solidního Matrixu vyprodukovali už jen bandu pomatených, rádoby hlubokých transkravin, a i tato zoufale bučí transcendentní bolestí nad ztrátou pyje a odumíráním mozkových buněk zneužíváním laciných psychotropních látek a pooperačních hormonů. Je až zarážející, kolik se tu najde „hloubavých“ esoteriků, co jim ten sice krásně natočený, nicméně povrchní, nedotažený, nudný a hloupý komerční exkrement s olizováním se konzumuje. A tak tu máme další Atlas debility a sexuální dezorientace určený výhradně pro přihřáté, kvocientně mrtvé nebo hormonálně nestabilní publikum, jež má dokonalou schopnost zasytit se pestře obarveným žluklým popkornem a najít sysla i v králičí noře. (29.09.2015)