Vojna o planétu opíc

Ona ta Planeta opič je vcelku opiči, copak o to, ale leccos se jí daří. Kroutí se jako píďala, aby se naroubovala na prastaré... následovníky v podobě původní hodnělogie, za to smek. A je to nakroucené moooc hezky. Jak od maminky. Mončičáci takřka živí, jeden by s nima nejen soucítil, ale i pokra zahrál, hlas jim dal, zoufalejší prasesoři nad šimpkami jistě i pohoní, a v pražské zojo pak, pohánění marnou nadějí, si permice zřizují. Horší to je s prostomyslnými blbečky, mezi které se hrdě počítám. Nás tak trošku ruší (so-oiler) některé drobnosti. Kupříkladu, namátkou a jen tak od boku - kdybych si v očekávání konfliktu s pomyslnou, masivně vyzbrojenou armádou severu budoval barikádu, asi bych metr za ni nezaparkoval vlak s cisternami ropy, nafty, benzinu, propanu, butanu a jejich kříženců. Kort, kdybych seděl na bunkry poddolovaném kopci, kde by se to schovávalo jak u severních Kimů. Leda... leda že bych byl Vůdy, který má ve zvyku se slaňovat do hnízd primátů a tam dělat nesmyslné věci, které vážně ničemu nepomáhají, ničehož neřeší a i jinak jsou naprosto ku hovnu. Leda na druhou.... že chtěl vyprovokovat srstnatce k migraci, aby je mohl pochytat, protože potřeboval agresivní, nespolehlivé, líné a natvrdlé otroky pro stavbu té zdi, za kterou hodlal nasunout to železniční cargo. Víte co? Píčáren je tolik, že bych proděravěl klávesnici, nechám to být. Za vidění film stojí a slabším povahám i slzu z kanálku vymáčkne. Prasesorům z váčku. Semenného. Budiž jim všem přáno. (20.10.2017)

Takže popořadě. Válka o planetu opic určitě není tím blockbusterem desetiletí, v jaký jsem doufal zásluhou emocionálně vyšťavujících trailerů a nadšených zahraničních ohlasů, na to má pořád dost logických chyb a hlavně ospalejších míst, které třeba Zrození nemělo ani jediné. Přesto se ale jedná o v hollywoodských měřítkách nesmírně osvěžující a vypravěčsky neortodoxní velkofilm, který zvládá jak komplexně uzavřít přesahující dějovou linii ohledně charakterního vývoje vůdce Caesara, tak i našroubovat na jeho vývoj novou řadu událostí, zabalenou do pochmurně gradujícího a docela promyšleného cyklu. Westernová první třetina, která rozehrává v dosud chrabrém Caesarovi pomstychtivé choutky, je svou rozjímací atmosférou naprosto fantastická. Ve zbytku Reeves slušně rozvíjí a zakončuje vnitřní (milost × nenávist) i vnější (opice × lidé) konflikty a přináší nádherné vizuální výjevy a netradiční zakončení, které neovlivňují postavy, nýbrž sama matka příroda (čímž se hezky podtrhuje vše, o co vlastně celou dobu šlo), ale zároveň vyprávění místy dochází munice a například útěk z vězení, jakkoli neztrácí na osudovosti, si s logikou a uvěřitelností moc nepotykal. Chválit efekty už by bylo nošením nerdů na ajťácké soutěže, a tak pochválím alespoň tragikomickou postavu Bad Ape a s ní spojený dabérský výkon Stevena Zahna a casting malé holčičky, jejíž každý pohled vydává za tisíce slov. Důstojné završení skvělé trilogie, byť očekávání byla po lživých trailerech o něco výše... (14.07.2017)

Za mě lehké zklamání. Třetí opice mají hodně silných motivů i momentů, jako celek je však tohle drama trochu rozvleklé a nemá tak úderný a vyhrocený závěr, jak bych doufal. Na rozdíl od minulých filmů to prostě není pohlcující zážitek, jenž chirurgicky nabírá na rychlosti, ale "jen" ohromně poctivý blockbuster, který adekvátně zakončuje celou trilogii. Chtělo to přidat na překvapeních, lehce zkrátit stopáž a víc rozpracovat plukovníka Woodyho Harrelsona. Po skvělém westernovém rozjezdu jsem se totiž přistihnul, že si jen odškrtávám nevyhnutelné události, a zrovna tohle se velkému finále asi stát nemělo. (7/10) (12.07.2017)

Psychologické drama, utahaná alegorie, dokument o opicích. Kouzlo prvního filmu zcela vyprchalo a na původní film ze 60. let tohle nemá ani za mák. Snad zkrátit o hodinu... Kecy o tom, jak jsou na sebe zlí nejen lidé, ale i opice, najdu v řadě daleko chytřejších filmů. Pár momentek je fajn - úvod, vodopád, pronásledování na koních...pak se z toho stane koncentrákové drama a nakonec je vše velkolepě zničeno, jak to známe z bondovek. Po technické stránce není co vytknout, snad jen pixelová lavina, ale voda se prý blbě animuje ve všech skupenstvích, tak nad tím se dá přimhouřit oko. Jinak dýchavičné, s minimem napětí. Konec mi připomněl nekonečné umírání Jana Amose...ještě že jsem to tušil a do kina nešel. A vnitřně jsem se bránil fandit opicím, když nakonec ovládnou celou planetu, že...a lidi byli vykreslení spíše jako svině. Pak se těžko jeden s nějakou postavou ztotožní. Slabé. (26.10.2017)

Zaráží mě, kolik lidí si stěžuje, že se ve Válce o planetu opic "moc neválčí". Já jsem naopak rád, že ne. Válečné scény, které tam jsou, mi úplně stačí - jsou tak sugestivní a drsné, že jsem více rozhodně nepotřeboval. Moc mě totiž těší, že nepředstavitelně špičkové efekty slouží hlavně k tomu, aby vytvořily stoprocentně věrohodné postavy a my mohli sledovat jejich příběh - zejména tedy ten Caesarův, že. Příběh, který nám ukazuje jednu z nejhrdinštějších filmových postav všech dob (to myslím smrtelně vážně), bere si na paškál lidství a nelidství, zručně rozvíjí myšlenky filmu z roku 2011 (kdo by to tehdy čekal?) a čím dál více se přibližuje filmu z roku 1968. K režii a jejím atmosférickým scénám nemám jedinou výhradu, tolik dojetí od začátku do konce jsem doopravdy nečekal, herecky je to extratřída (plukovník a Nova jsou jediní zajímaví lidé a je to tak správně) a hlavně je to stále zajímavé a poutavé, epické, ačkoliv zároveň komorní. A ta hudba Michaela Giacchina! (15.07.2017)