Anjeli

Rozhodně nebudu cílový divák tohoto filmu, ale i tak pochybuji, že se s tímhle scénářem dalo udělat něco, aby film stál za koukání. To se pak herci (Polívka, Bydžovská, Kronerová) mohou snažit, ale stejně diváka osud jejich postav nezačne zajímat. Jedinou výjimkou je Klára Melíšková. A opravdu si nejsem jist, zda je o třídu lepší herečkou a dokázala polidštit další papírově placatou figurku, nebo měla kliku a dostala jedinou lépe napsanou postavu ve filmu. Ze čtyř andělů stojí za zmínku jenom Vojta Dyk, který je aspoň občas vtipný. (24.01.2016)

Celkově docela příjemný film, který ale tápal mezi žánry. Chvíli komedie, chvíli drama, diváku rozhodni se, kam mě zařadit. Herecké výkony průměrné, ani Dyk to svým charisma nezachránil. Děj a struktura je trochu zmatená, ze začátku na vás vychrlí spoustu postav a než si člověk udělá pořádek ve všech rodinných i nerodinných stavech, už je v půlce filmu. (12.01.2015)

“Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní… (01.12.2015)

Až v den mé předpokládané smrti začnou kolem mne pobíhat Andělé všedního dne a dávat mi všelijaká vnuknutí, tak pochopí marnost svého jednání. Jsem totiž chlap, který nechápe náznaky, vlastní pocity jsou mu ukradené a Anděla by nepoznal, aby kdyby od něj dostal nafackováno křídly. Tohle zkrátka nebyl snímek pro mne, protože nejsem takový masochista, aby mne bavilo sledovat životní trápení několika lidí najednou a pochvalovat si přitom, že jsem v tom marastu zahlédl jakousi naději. (29.07.2015)

Nuda všedního dne aneb 1* za filmový zážitek, protože podruhý bych se na to nedívala ani kdyby mi za to měli platit, hvězda navíc za moje milované Nusle, btw. obezita pana Labudy je neskutečná, při scéně v autě jsem myslela jen na to, jak to udělali, že se na tu zadní sedačku vešli... protože mi přišlo, že se nevešli. Herecky to útahla pouze paní Bydžovská. (07.10.2014)