The Crossing (Part 1)

Grandiozne sklamanie podobnych rozmerov ako bol korejsky My Way. Woo dostal k dispozicii obrovsky rozpocet a tak je vyprava giganticka a cele je to nadherne a prehladne nasnimane. Lenze je to prd platne, kedze to po cely cas pôsobi mrtvolne a nedokaze vyvolat ziadnu emociu. A to jak pri neskutocne natahovanej romantickej linii troch parov ale aj pri scenach z bojovej vravy. Chemiu v romantickych liniach medzi parmi nenajdete ani pod mikroskopom a ani herci nemaju, co hrat. A bojove sceny su sice technicky vymazlene, dokonale prehladne a aj krvave a napriek tomu pôsobia uplne chladne a pocit krutosti nevyvolaju ani na chvilu. Cely cas to su take pekne momentky z hnusnych udalosti. To sa tyka celeho filmu. Jeden pekny zaber strieda druhy este krajsi, ale je vam uplne ukradnute, co sa vo filme deje. Keby som si pustil finale Esmeraldy a obcas ho prerusil vylodovacou scenou z filmu Zachrante vojaka Ryana, tak bude vysledok ovela zabavnejsi. 4/10. (09.01.2016)

Jsem ráda, že nejsem intelektuál a nemusím na filmech hledat chyby, abych pak mohla psát sáhodlouhé a chytré komentáře, protože rejža mi prostě nesahá ani po kotníky. Osobně by mi stačily hvězdy tři. Líbí, nic moc, nelíbí. A Crossing se mi prostě líbil, a když se mi něco líbí, tak chyby nehledám a je mi celkem šumák, kolik jich v tom či onom je. Tenhle film není jednoduchá záležitost a chvilku trvá, než divákovi začnou docházet souvislosti, a i když hlavně ze začátku působí trochu zmateně, tak prostě John Woo je typ režiséra, který tenhle typ vyprávění umí ukočírovat. A že jde o kombinaci slaďárny, války a neklidné druhé poloviny 40. let v Číně? Proč ne? Války bohužel byly jsou a budou. Stejně jako láska, která umí ovládnout lidská srdce kdekoliv a kdykoliv. (16.01.2016)

První část "Pearl Harboru Johna Woo" o osudech třech párů na sklonku čínské občanské války. Rozhodně nepřehlédnete ani nepřeslechnete, že Woo se dostal k olbřímímu rozpočtu. V tom problém není. Problém je, jak s ním naložil. Civilní pasáže ústředního tria jsou naivní přeslazenou limonádou, za kterou by se styděla i kdejaká červená knihovna, ale jakkoli prostinké to je, tak to ještě jde skousnout. Problém jsou paradoxně (vždyť je to John Woo!) přepísknuté rozmáchlé epické válečné scény (vypadají jako ty z Kódu Navajo; akorát větší, větší a ještě větší), kde Woo neví co by a tak tam metá jeden výbuch za druhým, zpomalovačka střídá zpomalovačku a... A ano, v obou svých polohách je to prostě Pearl Harbor jedna k jedné. Akorát to není tak zábavné (ani směšné) a prostě to jen nudí. I díky tomu, že jde o prolog, který se dal shrnout do patnáctiminutovky na začátku druhé části. Na tu to však neláká ani náznakem, protože osudy i postavy nezaujmou a ke své vlastní škodě überpřestylizovaná akce se zajídá již tady. (14.08.2015)

Woo na staré kolená tvorí obrovské vojenské epopeje. Jeho Red Cliff zbožňujem. A Crossing má rovnaký potenciál zasiahnuť presne tie túžobné predstavy aké som si počas sledovania vytvoril. Film sleduje osudy rôznych ľudí hneď po Japonsko-Čínskej vojne a následne nacionálnej revolúcie, kde tí čo bojovali spolu odrazu bojujú proti sebe. Fei Zhao je maliar čo sa týka zachytenia obrazu a Taró Iwaširo zase krásne podfarbuje emócie. Bojové scény sú krásne nasnímané a vypointované. Možno v úvode zamrzí trochu viditeľné CGI. Inak sa jedná o tradičnú romancu akú sme mohli vidieť napríklad v Atonement. Scén je na zapamätanie viac než dosť a čo je dôležité každá postava k nám rozpráva veľmi príjemnými charakterovými črtami s ktorými sa nielenže vieme stotožniť, ale vieme sa do nich aj zaľúbiť. Herecky sa nemám dôvod vyjadrovať. Každý spĺňa presne to čo má a ešte niečo naviac. Film slúži ako hodnotový film o neistých dobách a láske, ktorá ženie morálku zúčastnených na tie správne miesta. Mal som na chvíľu pocit, že som sa ocitol v inej dobe a v inom čase. Formálne vyspelý a rozprávačsky zaujímavý počin. Neviem sa dočkať druhej časti. (16.09.2015)

Je v tom holt všechno, co od filmu Johna Woo čekat: velkoryse pojaté bitevní sekvence, holubice, nadstandardní vztah dvou mužů (zde generála a jeho radisty), námluvy vyjádřené tancem, nadživotní charaktery (generál Lej), tryskající emoce a dokonale zvládnuté řemeslo. Že čeho je moc, toho je příliš? Dobře, ale srovnávat to s "cimrmanovskou" splácaninou My Way mi nepřijde úplně spravedlivé. (29.03.2016)