Zátišie

Zátišie mi v niečom pripomenulo Posledného kata, kde sa tiež mimochodom objavil Eddie Marsan. Lenže ten charakterizoval pojem depresia, zato Zátišie je filmom melancholickým. Až to snáď ani viac nejde. Mňa primel počas jeho sledovania nad týmto pojmom John May hlbšie premýšľať. Film plynie pokľudne, ako už názov naznačuje, keď tu zrazu v záverečných minútach príde niečo ako silná, veľmi silná katarzia. Jedná sa o jeden z najsilnejších záverečných momentov, aké som kedy v hranom filme videl a spätne je tak trochu škoda, že silnejší nedokázal byť aj celý film. Spomeňte si pri ňom na záber zo železničnej stanice a doklapne vám, o čom všetkom okrem iného Still life je.... (01.11.2016)

-4* tento citlivý komorní snímek je vzorovým příkladem současných artových filmů - minimalistický, lidský a pomalu vlekoucí. Komu tyhle přívlastky nejsou po chuti, tak ať to ani nezkouší. Hlavní hrdina je osamělý nenápadný puntičkář, jehož pracovní náplní je složit mozaiku života nedávno skonulých, aby našel jejich příbuzné. Smyslupnost jeho práce pominu, ale kousek humanisty je přece i ve mě (ale nedivím se jeho zaměstnavatelovi;-). Pro mě tenhle film patří k tomu lepšímu a nemůžu říct, že mě nedojal a nechytl za srdce a ani předvídatelný a poněkud přehnaný konec, tento fakt nezměnil. Skoro čisté 4 hvězdičky pro tuhle ne-komedii. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.12.2015)

Ten, kto tomuto filmu pridelil nálepku komédia asi nemal všetkých pohromade. Ide o smutnú, veľmi tichú, pomalú drámu s námetom pre mnohých tak nepríjemným, že sa naň snažíme myslieť čo najmenej. Veď kto by už mal chuť myslieť na smrť? K téme smrti sa tu ale ešte na dôvažok pridáva aj samota, ktorá všetko ešte viac deprimuje. John May je samotár pracujúci ako úradník, kde jeho jedinými klientmi sú ľudia po smrti, ktorých nemá ani len kto pochovať. Muselo byť pre neho veľmi ťažké uvedomovať si, že s nimi zdieľa rovnaký opustený osud, možno aj preto sa tak snažil, aby im aspoň niekto prišiel na pohreb. Určite si pritom miliónkrát položil jednu a tú istú otázku: preboha, a kto nakoniec pochová mňa? Snímok má veľmi pomalé tempo a je plný tichých pasáží (to ale k tomuto námetu patrí), avšak ten kto vydrží bude odmenený prenádherným emotívnym koncom. Rozhodne to ale nie je dráma pre každého, film nie je ľahké stráviť. Inak E. Marsan bol v tejto postave geniálny. 80/100 (06.11.2015)

John May svou práci miluje, snad v ní vidí odraz svého posmrtného osudu, kdy zvláštně ztichlým důkazem nedávného života zůstává jen otisk prstů v kelímku s krémem, důlek v polštáři či rozvěšené punčochy - ti náhle nepotřební svědci žití. Vodítkem k existenci drahých pozůstalých je jen pár zažloutlých fotografií, útržkovitý vzkaz, stará adresa... a tady začíná Johnova snaha o poslední úctu, kterou považuje za nutnou - každému, bez rozdílu - vzdát. Není těžké uhodnout, že zřídkakdy pochodí, ale nevyčítá, nesoudí, jen zrezignuje pohledem a odchází psát řeč a vybírat hudbu pro člověka, kterého nikdy neviděl, ale ví o něm víc, než jeho nejbližší... jenže, doba vzdávání úcty nepřeje a Johnova celoživotní práce je označena jako sentimentální a neekonomická, před odchodem tak zbývá poslední klient, soused, kterému viděl do oken, ale nikdy se nepodíval, možná i proto si vyžádá delší lhůtu k nalezení příbuzných špatného manžela, mizerného otce, rváče a kriminálníka - Billyho Stokea... a hádejte co? Jo, Billy měl funus jako král... To ovšem není pointa, tou prostě musíte projít společně s Johnem... Krásný komorní snímek o tom, o čem se nám nechce moc mluvit (existuje hypotéza, že začátkem konce každé vyspělé civilizace byla neúcta ke svým mrtvým), vynikající Eddie Marsan! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (21.04.2015)

Každodenní rutina může jednoho děsně otravovat. Svou repetitivností jaksi dokáže gumovat všední úspěchy a ve výsledku z nás může dělat obyčejný roboty. Zároveň nám ale vždycky bude poskytovat vitální jistoty - přesně ty jistoty, kterých zde hlavní hrdina zničehonic pozbyl. Smutný, skromný, ideálně završený. --- Pokud jinde napříč snímkem takový záchytný body spíše mizí, Rachel Portman a Joanne Froggatt jimi zůstaly být až do konce. Obě Still Life přinesly právě to, co se od nich muselo očekávat; a mě tim přirozeně velmi potěšily. (01.08.2014)