Ida

Film s naprosto geniální kamerou, bohužel až příliš rušivou. Nevadí mi použití statické kamery, ale naprostá přehnanost uměleckých obrazů tu odváděla pozornost od všeho dalšího. Přitom mě třeba nejvíce zaujala scéna s "vyskočením z okna," která nebyla udělána nějak prapodivně jako "v rohu hlava a zbytek záběru je zeď za hlavou postavu". Celkově bych vymazal romantickou část příběhu, která ubírala vyznění filmu a podsunovala divákům, že Idino rozhodnutí bylo způsobeno jen láskou. (10.10.2015)

Pokud jde o formu, Ida představuje těžkotonážní art, který od počátku nenechává nikoho na pochybách, že vznikl s úmyslem získat cenu na nějakém prestižním festivalu. K takovým projektům přistupuji s předběžnou opatrností, podobné snímky příliš často sráží manýra a tvůrčí sebestřednost. Nechápu například, proč bylo nutné obsadit do hlavní role neherečku. Skutečně nebylo možné najít na četných polských uměleckých školách a oblastních divadlech neokoukanou elévku s výraznýma hlubokýma očima, která by ale zároveň byla herecky tvárná? Vlastně ono to smysl dává. U tohoto druhu snímku je neodpustitelným hříchem hrát. Můžete pouze "být" a "vrhat dlouhé pohledy". Obraz je statický, scénář jednoduchý, příběh povětšině předvídatelný. Podstatou zážitku je ale sugestivní černobílá kamera, která zaznamenává nehostinné prostředí Polska 50. let, zmrzačené lidské osudy a tragické postavy procházející hlubokou vnitřní krizí. Finální rozhodnutí Idy není projevem její hluboké náboženské víry, jako spíš známkou nízké sebedůvěry, zda by obstála v nevlídném světě, kde nenalézá potřebnou citovou a hmotnou oporu. Zůstat v cizím prostředí sám se sebou je prostě k neunesení. Daleko zajímavější postavou je vyžilá teta Wanda, v níž se koncentrují démoni nedávné historie, ideologický fanatismus a následná deziluze, stejně jako vzpomínky na krutost při upevňování nového režimu. Bohužel Pawlikowski témata jen přináší, nerozvíjí je a divák si musí vystačit se svou představivostí. Ida má vzhledem ke svému obsahu ideální stopáž, pokud by byla o 20 minut delší, zůstal bych na 3 hvězdičkách, a pokud by se Pawlikowski nechal strhnout tvůrčím zápalem (což se těmto pánům často stává) a natáhl by stopáž na 120 minut, šel bych nemilosrdně ještě níž. V této podobě si ale dokonce myslím, že Ida je ideální kandidát ke zkoumání nového filmového teritoria. Pokud chcete vyzkoušet nový žánr, v tomto případě minimalistické psychologické drama, Ida je dobrý zkušební terén, který napoví, zda se odvážit dál. Zisk Oscara nepovažuju za adekvátní, narozdíl od takového Saulova syna snímek formální a obsahové kvality přece jen nedosahuje, 4 hvězdičky ale svědčí o tom, že drápkem nebo dvěma ve mě Ida přece jen uvízla. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2018)

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Emočný stav: 0, posolstvo: 0, zábery: 0. Jednoducho nechytilo. Dávno som nevidel film, ktorý by ma nechal tak dokonale chladným. Najprv sa putuje od hrobu k hrobu aby sa vykopali a zase zakopali kosti. Na miestach, na ktoré žiadna z postáv nikdy bežne nechodila, vzťah k nim bol len historický. Chápem, že Židia to tak majú, že musia mať kdesi pochované svoje pozostatky, no spôsob akým to bolo podané nedojal, nezaujal. Rovnako zápletka ukazujúca prostredníctvom konkrétneho príbehu zložité a tragické udalosti 20. storočia spojené s prenasledovaním židovského obyvateľstva a následnou boľševickou tortúrou. A výčitkami, spojenými s tým, že ako sa kto kedy správal. Potom tu boli nejaké presahy medzi uvedomením si banality prežívania mimo múrov kláštora a pokorný návrat k sviečke a kontemplácii po uvedomení si bezvýchodiskovosti života v železnej klietke. Aké -také oživenie priniesla postava prokurátorky, no v celkove predvídateľnom koncepte to tiež zapadlo. Nuž a k dlhým záberom asi toľko, keď dvaja robia to isté, nikdy to nie je to isté. Zatiaľčo u Tarra (ktorý sa tu v komentároch občas spomína) ide o fascinujúce ukázanie bezvýchodiskovosti prežívania, nemenných rituálov strnulosti obsahujúcich zároveň pochopenie, tu ide o číročíre epigónstvo bez emócií - len ukázanie, že technicky sa to dá zvládnuť. Už dávno nejaký všeobecne vychvaľovaný film tak neotrávil. Marigold píše, že ide o ušľachtilý film. V úvodzovkách "ušľachtilý". S takto napísaným prídavným menom sa súhlasiť dá. Pretože toto skôr, než čokoľvek iné je len ušľachtilá nuda. (22.10.2014)

Film, ktorý som mal dlho vyhliadnutý. Oscar za cudzojazyčný snímok proste lákal. Aké pozitívum som ale dostal? Jednak som si zlepšil svoju poľštinu, to bolo asi najväčším prínosom. Ďalej som zistil, že tí Poliaci síce vedia točiť filmy, všetky sú ale také smutné drámy, málo scenára, málo deja, často prázdnych situácií, statická kamera na jedno miesto alebo jednu tvár, hudba minimálna, to bol skôr negatívom, hoci chápem, že malo ísť o nejaký druh poetizckého vyjadrenia. Čiernobiele ladenie tu bolo vhodne zvolené, dodalo to dobovú atmosféru. Aká bola ale myšlienka? Poukázať, že sa arizoval za vojny židovský majetok a že Židia pri tom zomierali? Alebo to bola kritika komunistického režimu a ako môže poznačiť človeka, ktorý je nástrojom tohto systému? Prípadne to malo mať niečo s rehoľníctvom a že najprv treba zakázané ochutnať, aby obeta bola skutočnou obetou? Neviem, či to vie aspoň režisér. Ten totiž všetko naznačil, no nedopovedal. (20.06.2016)