Vôľa žiť

Boh ma miluje? Čo by asi tak bolo, keby ma nenávidel? Dobre nastolená otázka, ktorá v podstate skvelo vystihuje celú povahu tohto filmu. Mateusz je už od narodenia odsúdený na ťažký životný osud, tak ako každé dieťa trpiace mozgovou obrnou. Naozaj ťažký "život", alebo len existencia? Napriek počiatočnému podceneniu Mateuszovho stavu sa u neho prebudila vnímavosť a inteligencia, hoci to trvalo celé roky, kým si to vôbec niekto všimol. To preto, že väčšina si ho radšej všímať aj tak nechcela. Veľmi ma však dojal ten prístup ľudí, ktorí mu pomáhali a minimálne sa ho snažili brať ako rovnocenného - či už tá milá susedka z detstva alebo potom aj sestrička v ústave. Naozaj to musí byť pre takého človeka vnútorná vzpruha a veľké povzbudenie do života. Pekný film, najmä ten vnútorný monológ. (13.08.2014)

26 let nemoci světu vůbec nic říct ... Krásný film, chvílemi smutný, chvílemi veselý, ale hlavně podle skutečné události. Příběh Mateusza, kterého lékaři považuji intelektem za rostlinu a jediní, kdo mu věří, jsou matka a otec, je velmi dojemný. Zvláště se mi líbila trpělivost a obětavost obou rodičů. Herci v hlavní roli byli úžasní, ani chvilku jsem o jejich handicapu nepochybovala. (13.03.2020)

Mimoriadne pôsobivý film. Príbehovo i herecky. Film o živote, ktorý nepoznáme a nechceli by sme žiť ani nič o niekoľko úrovní lepšie. Veľmi ťažko sa hľadá vnútorný svet takto postihnutého človeka. Väčšina ľudí to odľahčí poznámkami typu: "Aj môj pes slintá, keď mu nesiem potravu." Okrem vzťahových a inštitucionálnych problémov, ktoré sú obsiahle a nejednoznačné, chcem oceniť výkon oboch hercov, ktorí postavu Mateusza stvárňovali. To boli výkony, pri ktorých bledne aj spomienka na Rain Mana. A aj keď som vo filme registroval niektoré nedostatky, nemali na môj celkový dojem väčší účinok, ako jednu hviezdičku. (23.12.2021)

Podle uchopení tématu bych zde čekal jako původce filmu spíše Hollywood a proto jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím poradili Poláci. Nutno říct, že jsem byl a vlastně i pořád jsem strašlivě zklamaný, jelikož co se týče režie, zbytečné délky scén, jejich stavby, naprosto chybějícího rytmu a s tím související otravnou malátností, měl jsem zhruba první 3/4 stopáže pocit, že se dívám na novodobý český film (s lepšími herci - Ogrodnik herectví, Zawadska půvab, Jakubik sympatie). Nápad s "ozuovským" snímáním (tedy ne tak docela, zde nikoli z pozice sedícího, ale ležícího člověka) je sice hezký, ale stejně jako statičnost kamery mi nepřipadal filmu příliš prospěšný. Nabízí se vysvětlení, že zvolené postupy výborně souzní s tématem, ale mému oku připadaly tak křečovité a křečovitě pospojované, že jsem to nepřikládal ničemu jinému, než neumětelství režiséra. Směrem ke konci ale film začal najednou fungovat, způsobovat kromě lhostejnosti, ospalosti a nasranosti dokonce lehkou katarzi a tak jsem nakonec musel "špatnou" většinu snímku přičíst v celkovém hodnocení k dobru, jelikož ať už to byl či nebyl záměr, i z doslova přetrpěných 70 minut může nakonec vzejít překvapivě dobře fungující (a zvláštně nedivácky-divácký) film. Jo a obešel bych se bez klasického klišé o tom, že i prosťáčkovi se líbí prsa. 3,5* (09.08.2014)

Až pri záverečných titulkoch som uveril, že Dawid Ogrodnik je v skutočnosti úplne zdravý. To s akými neuveriteľnými detailmi zahral postihnutého je obdivuhodné. Opäť jeden z tých silných filmov, pri ktorých si uvedomíme, že môžeme byť vďační za to čo máme a že nemá zmysel trápiť sa hlúposťami, ktoré za to nestoja. (11.04.2014)