Kráska a zviera

Příběh Belle et la bęte se plácá jako ryba na suchu. Atmosféra na mě vůbec nezapůsobila, scénář mi přišel odfláknutý. [4/10] (André Paulvé Productions) (Čb. /// Produkce: André Paulvé /// Scénář: Jean Cocteau podle pohádky Jeanne-Marie Leprince de Beaumont /// Kamera: Henri Alekan /// Hudba: Georges Auric) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.03.2010)

Ja mám taký pocit, že týmto iluzionistickým dielom Jean Cocteau vo veľkom inšpiroval našich tvorcov v tvorbe u nás tak populárneho žánru rozprávky. Od Pyšnej princeznej, tú priamo, až po dnešné, povedzme že jednoduchšie kúsky. Tie nepriamo, tie sú ovplyvnemé rozprávkami, ktoré ovplyvnila Kráska a zviera. Je obdivuhodné, že Cocteau pri gotickej čiernobielej atmosfére snímku dokázal pojať ako klasickú rozprávku, bez toho, aby skĺzol k hororu. (12.06.2012)

Černobílé francouzské zpracování této klasické pohádky na mě zapůsobilo v neotřelých romantických scénách přímo magicky. Ze stále většího sbližování krásky a zvířete dýchal na mě velký kus něhy a samotný závěr pak dojal přesně tak, jak bych si to u pohádky přál. Pozdější Herzovo zpracování považuji sice za kapánek zajímavější a nápaditější, i pokud jde o pojetí postavy zvířete, ale i Jean Cocteau uměl vyvolat pár působivých hororových záblesků. Prostředí zámku zde taky skrývá mnoho pěkných prvků, ať už jsou to oživlé ruky se svícnem na zdi nebo střílející soška Amora v zakázané komnatě. [80%] (03.07.2021)

Přijde mi logické, že nejstarší filmová adaptace stejnojmenné slavné francouzské pohádky od Jeanne-Marie Leprince de Beaumont je rovněž francouzského původu - slyšet všechny postavy mluvit francouzsky dodává filmu v mých očích jisté zajímavosti, byť to na mě nepůsobilo vždy tak, jak by asi mělo (kupříkladu v scéně, v níž se poprvé objevuje Zvíře a kdy spustí francouzsky, jsem vyprskl smíchy, protože mi ten kontrast zvířecí masky a noblesní francouzské dikce přišel prostě směšný; ostatně celá ta maska mi přijde sama o sobě neobyčejně komická). Psát o tomto filmu, že je beznadějně poznamenaný dobou svého vzniku, by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa (mám na mysli mj. herecký projev, použitou hudbu, úroveň triků, vzhled kostýmů i samotné masky hlavní postavy, apod.) - samotné stáří snímku by samo o sobě ani vadit nemuselo, naopak - blbé ovšem je, že ten film není ani trochu napínavý nebo nedejbože strašidelný, a hlavně celý působí neobyčejně atéliérovým a neživotným dojmem, což by pořád ještě tak nevadilo - kdyby celý ten film nebyl tak příšerně... ó ano, proč to nenapsat, nudný. Obzvláště od chvíle, kdy Kráska přichází do sídla Zvířete, by se člověk nudou ukousal, a celková stopáž zde obecně působí strašně natahovaně - na dnešní měřítka je ten film neakční až hrůza, a skutečně jsem se musel hodně nutit do toho, abych ho dokoukal. Dosud nepřekonanou filmovou adaptací této předlohy tak pro mě nadále zůstává Herzův snímek Panna a netvor, který podle mě s touto zaprášenou úsměvnou verzí nesnese srovnání. (27.03.2017)

Spíše než o pohádku se v tomto případě jedná o jakousi syntézu bajky a mýtu-podobenství. Poměrně velká propracovanost tezí, do nichž jsou "oblečeny" hlavní postavy, se tomu zdá nasvědčovat. Silný účinek umocňuje básnivost přístupu, kterou zvolil Cocteau. Film působí jako starý dávný šperk prostý jakékoliv patiny; v tomto ohledu je zejména propracovaná hlavní postava Zvířete-Netvora, ale i ovzduší a prostředí starého kupeckého domu a jeho nejbližšího okolí. Cocteauova verze patří určitě k nejzdařilejším ztvárněním této staré epické látky. (30.05.2010)