Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Při sledování jsem si vybavil TED talk s Sherry Turkle o tom, že čekáme víc od technologií, než sami od sebe a ExMachina tuhle myšlenku jen podtrhuje a rozvíjí až za hranice představitelného. Organické, minimalistické a svěží hřiště pro tři a ½ herce, které bere dech a dráždí (nejenom) nervové spoje v mozku. Parametry to sice skutečně má jako epizoda Black Mirror, ale takhle chytrý celovečerák tady nebyl snad od Source Code. (17.05.2015)

Komorní, za v podstatě směšných patnáct milionů dolarů pořízený návrat do povídek Isaaca Asimova a jeho současníků. A také reklama na Norsko a Juvet Landscape Hotel;) To místo je úžasné, a propojení obrazu, děje a zvuku kromě výborně vybraných herců napomáhá i elektronická hudba a zvuky vůbec. Vyhledávač Blue Book (mrk mrk;)) a jeho tvůrce Nathan jsou téměř všemocní, a Ava s nevinnou tváří Alicie Vikander zažívá milostné vzplanutí umělé inteligence k člověku... nebo snad ne? Alex Garland psát rozhodně umí, ale režie Ex Machiny mu úplně nevyšla, protože film postrádá potřebné tempo, respektive potřebné zvládnutí nastaveného tempa pomalého. Nebo možná po-ma-lé-ho... Líbily se mi debaty Caleba s Nathanem, načrtnutí Nathanovy podiv(uhod)né osobnosti, vizuální ztvárnění Avy a její správně nepřirozené pohyby. A závěr mne díky své nelogičnosti sice nenadchl, ale jelikož měl více stránek (z nichž ta nejlepší sama o sobě logická byla), připomněl mi právě průkopníky sci-fi žánru a robotiky. Kdybych měl vybrat podobné řemeslně velmi precizně zvládnuté nízkorozpočtové sci-fi, asi bych zvolil Moon (však víte, tu one man show Sama Rockwella a hlasivek Kevina Spaceyho). Ten ode mě dostal osmdesátku, což je objektivně vzato pro Ex Machinu jako film trochu moc... ale když on je ten hotel tak úžasný:) Ale ne, budu se chovat racionálně. Takže 70%. PS: Oscar za zvláštní efekty? Why the hell not? (15.11.2015)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Možná proto, že film byl o umělé inteligenci, tak byl přílišně umělé natahován. Ani pár kvalitních myšlenek, pěkný dialogový humor a příjemné herecké obsazení v čele s Alicii Vikander a Domhnallem Gleesonem tento fakt nezachrání. Ale během polárního dne (ano to bylo tolik denního světla) odehrál příjemný děj pro mne s atraktivním tématem a Turingovým testem (UI aka Eugen Gootsman z Oděsy jim prošel) a dokonce i Turingovým textem (možná to bylo úmyslně a nebyl to chyba titulkářů) protože zde Turingův test nebyl úplně Turingovým testem). Přijemná čsfd projekce. (29.04.2015)