Ex Machina

Otestujte svou lidskost! Ava si s vámi chce jen popovídat... Komorní sci-fi nebylo nikdy epičtější. V naprosté většině žánrově spřízněných snímků se pracuje s oblíbeným dramaturgickým archetypem tzv. hry kočky s myší. Ne tak v tomto případě. Zde totiž máme tři hlodavce ve smrtícím labyrintu lží, kteří celou dobu potajnu zjišťují, jaký z nich má ve skutečnosti mnohem raději smetanu než sýr. Masky nasadit! (17.05.2015)

Ano ano ano! Já to říkám pořád, že za chvíli budeme tu elektroniku i šukat. A blížíme se k té proklaté době mílovými kroky. Jen se podívejte třeba na Alzu a toho jejího otravného plesnivého zmrda, jaké prodávají topinkovače. Má to perfektně zaoblené tvary, tepelnou izolaci, protiskluzové plošky, sedm stupňů opékání, vole, do toho nestrčit ptáka je fakt umění. Vím o čem mluvím, u mě doma už to nejednou odnesla rychlovarná konvice. Jen si ji potom vždycky vymyjte, ono zapomenout na to a pak tím zalít návštěvě čaj není zrovna úplně nejvhodnější. Ava už je však kompjůtr vyspělý, tu můžete nabíjet i přes vlastní ÚD kabel, grupen nadšenci jí mohou do hardwaru připojit libovolný počet externích orgánů a ještě jí pro jistotu doinstalovat nějaký ten antivír, aby se u toho příliš nekymácela. Filmek je to tuze parádní, takhle napjatě zabořen do sedačky jsem byl naposledy vloni, když mi zfetovaný veterinář s propadlou licencí vrtal zub mixérem, protože jsem potřeboval akutně pomoct a strejda byl zrovna poblíž. Jednotlivé informace odhalující pozadí příběhu vám jsou servírovány pomalým tempem, asi jako když páčíte z přítelkyně, kvůli čemu je do prdele zase zasraná a ona vám půl hodiny tvrdí, že kvůli ničemu, protože nasírání kvůli ničemu je jejich národní sport, aby z ní nakonec vypadlo, že babetu v ordinaci přejel kamion, což je informace natolik bizarní, že jen zůstanete stát s otevřenou hubou. Přesně jako tady! Ačkoliv by můj procesor nekompromisního kritika dal nejraději velice zasloužené čtyři, tak já se výjimečně budu řídit základní deskou a hezky od ROMky si zapětkuju, poněvadž vím, že takhle vymazlenou scifárnu zase dlouho neuvidím. (26.04.2015)

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)

Tematika AI je poslední době v západní kinematografii v trendu a soudě podle filmových reflexí je doba, co se tohoto fenoménu týče, vysloveně gravidní, asi je jen otázkou času, kdy někdo umělou inteligenci skutečně sestrojí a vdechne ji život... Vlastně stojíme před jedním z nejzásadnějších civilizačních zlomů a není tedy divu, že jako takový vyvolává zájem vizionářsky orientovaných umělců. Na poli ohlasových filmů je rušno, jen letos takřka paralelně trochu nevyzrálá Chappie, loni zajímavá postapokalyptická Automata, stejně jako ne moc povedená Transcendence, předloni doslova fantastická a tak zvláštně jiná Ona a před pár lety samozřejmě především ve fázi literární legendární Já, Robot, takový stěžejní stavební kámen nově restaurovaného subžánru (plus některá další díla). Ex Machina patří ovšem k tomu výrazně nejlepšímu. Na poli režie celovečerního filmu debutující Alex Garland odvedl velmi solidní, až, ač to zní paradoxně, rutinérský výkon, vizuálně je Ex Machina opravdu působivá, zajímavá kombinace (kontrast? symbióza?) hi-tech a seversky čisté přírodní estetiky a architektury (oslňující falešným zdáním divoké přírody, jelikož bydlet s výhledem na zasklenou skálu není totéž jako bydlet v jeskyni uvnitř oné skály...), formálně podmanivé podívané (funkční střih, originální i sofistikovaná hudba a ruchy atd.) Co se obsahové stránky týče, scénář Alex Garland napsal chytře, jen ten konec vyvolává trochu rozpačitý úsměv a působí, že patrně při psaní už nevěděl, kudy kam a tak nechal příběh vyznít do ztracena (plus těch několik nelogicky působících momentů - pilot vrtulníku letí pro konkrétní osobu a neptá se po ní, klidně odletí s jiným subjektem; hacknout někomu hypermoderní zabezpečení domu je tak nesnesitelně snadné atd.). Ex Machina je zajímavý komorní (je až s podivem, co se dá vymačkat z pouhopouhých čtyř postav a jednoho domu) film, který svým charakterem hájí fenomén AI oproti blockbusterům...a tak poukazuje na zajímavý fakt, že pokrok a evoluce je teď soutěží mezi internetovými miliardáři a Pentagonem... :-) (18.05.2015)

Ajajaj. Kohorta zdejších umaštěných paniců uzřela latinský nápis a jako obvykle okamžitě přepla na yntelechtuální mód, aby za pomoci své sofistikované percepce a kolosální kognitivity heuristicky evaluovala a megabrutálně nadhodnotila nudný, povrchní a bezduchý exkrement, připomínající nepovedenou povídku čtyřletého Asimova předtím, než si vyculau z pauce zákony lobotiky. Obzvláště vypečená je pak jedna z místních zajímavostí k filmu, cituji, než to ten šulínek a neznaboh, co ji spáchal nebo ten neznaboh a šulínek, co mu ji schválil, redigují: „Ex Machina je literární termín, který se v češtině ustálil pod svým doslovným překladem "bůh ze stroje". Jo!!! Opravdu hustý a nadaný latiník, který by zajisté neměl nejmenší problém objednat si v Bibione piazzu bez ančoviček! Já tímto v češtině ustaluji „iacta est“. No nic, „kosy jsou vrženy“ a pojďme k dílu samotnému. To pojednává o tom, je-li roboděvka natolik uměle inteligentní, že feluje z opravdové lásky, nebo je k tomu jen nucena nekompromisním algoritmem procedury „Vykuř!“, logicky volané z nadřazené aplikace „Ukaž kozy“. Pokud k tomu ještě nekontextově vykucháme pár klišovitých blábolů z všemožných scifáren, zasadíme do „chladné“ architektury ještě „chladnějšího“ sajbrbaráku, kde se všichni tváří děsně vážně, vypadá to tuze moudře a jako mávnutím kouzelného Tvajlajtu tu máme tu „nejkůlovější“ pohádku pro náctileté downy jak vyšitou, která je stejným dílem nudná jako blbá. A tak za pozornost stojí jen opravdu znepokojivá kreace Oskara Izáka v roli jeblého vědce. Ten se mimo jiné pozná i tak, že když už je někdo technologicky schopen zkonstruovat kompletně humanoidní robošlápotu se vším všudy, tedy i s robokozami a robokundou, obsluhovanou algoritmem „Orgasmus“, místo aby si uplácal nějakou pořádnou mrdnu, schová si do skříně Joko Ono. Úchyl jeden. (16.05.2015)