OUTsideři

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Já to možná ještě přehodnotím, ALE na filmovém večeru v kruhu přátel se ke mne dostal pro mne filmového maniaka neznámý snímek a světe div se, já se hodně pasážím smál a zároveň to bylo hrozně smutné! Ono je taky hrozně těžké hodnotit tento film objektivně a kladně, protože se člověk fakt musí odprostit od toho co těm lidem je a bohužel mě to nejde no! Ale nemohu nic namítat na to, že herci co hráli mentální poruchy to zahráli skvěle, to samé Robert Patrick jako kdysi známý T1000 :-) (19.10.2019)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)

Příjemná komediální road movie s nezvyklými protagonisty a krásnou přírodou na pozadí. Ke 4* to ale vytáhlo sympatické trio hlavní protagonistů. Hodně vydařená zábava na jedno použití. Škoda, že nejde o originální dílko, ale o sprostý REMAKE německého filmu Vincent will Meer, což se mi obecně dosti protiví. The Road Within má tak štěstí, že jsem to zjistil až po projekci (a originál tak logicky neviděl). (26.11.2015)

Obsadit Sheehana do role Touretťáka byla trefa do černého. Ta role prostě byla jeho. Ostatně už v Misfits z něj ten Tourett trošku vyzařoval :-) Stejně tak Dev Patel byl kompulzivně perfektní. Naopak Zoë Kravitz jsem její bulimičku/anorektičku díky jejímu hrudníku nevěřil ani chvilku. Co se týče filmu tak se přiznám, že jsem od takového tématu čekal spíš něco smutného, ale nadupanost humorem mě mile překvapila. Za 5. (06.04.2015)