X+Y

Spall se zhýrale blýská, Butterfield věští slibnou kariéru, ale film po chvíli snahy najednou háže všechno zajímavé do kanálu a osedlává si scenáristického jednorožce, na němž cválá daleko od všech hlubších témat, především od postavy Luka, jenž dost potupně odpochoduje ze scény s nevyužitou dávku plivanců do diváckých obličejů. X+Y je vlastně vážně milý film, ale bohužel dost nešťastným způsobem. (31.01.2016)

Milý film, ale ne moc uvěřitelný. Myslím, že autisti jsou mnohem méně přizpůsobiví a opravdu se s nimi velmi těžko komunikuje. Navíc procento těch opravdu geniálních je velmi malé. Velmi dobře je ale zachycena matka Sally Hawkins, která trpělivě snáší všechny podivnosti svého syna, protože ho má ráda, což tedy rozhodně moc běžné není. V matematických příkladech jsem se samozřejmě neorientovala ani omylem. (25.08.2016)

Krásný citlivý film, který není ušitý podle tradičního klišé (což některým zdejším komentátorům vadi:)) Já naopak jsem za to vděčná, a ačkoli jsem sama spíše nenadaný asperger, uznávám, že pro život je ono explicitně v názvu uvedené X+Y bezkonkurenčně nejzásadnější. Jednotlivým charakterům se povedlo, že mě něčím oslovily, něčím, co jsem sama zažila, ať je to Nathan, jeho matka nebo učitel Humphreys. Zmínky o hudební matematice a o kráse matematiky jsem ocenila a nastíněné příklady hrozily vtáhnout moji mysl do zapovězených rájů, kde je všechno včetně chaosu nádherné srovnané, krystalicky jasné a čisté. Kdyby toho ve filmu bylo víc, kdo ví, kam by se moje mysl zatoulala a zdali by se ještě vrátila:))) Film jsem našla díky Asovi, kterého miluju jako starej pedofil, protože už od jeho dětských let a nutno podotknout, že sice pořádně vyrostl, ale svůj bledě modrej bezelstnej kukuč neztratil. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál, má moje veškeré sympatie. (02.06.2016)

Jistá podobnost s Čistou duší se nezapře, ale přesto je film dostatečně rozdílný a hlavní postava řeší trochu jiné problémy. Příběh vtáhne, emoce jsou takové čisté a velmi dobře zahrané, k tomu líbivá hudba i vizuál. V závěru však trochu předvídatelné a naivní. Navíc, dějová linka s učitelem mi přišla trochu nedořečená, což je jednoznačně škoda. Jeho postava by si rozhodně zasloužila rozvést. (02.09.2015)

„JE V POŘÁDKU BÝT DIVNÝ. POKUĎ JSI NADANÝ…“ /// Nathan je génius, kterýmu svět rozumu a racionality moc neříká. Logicky se tak jednoho dne sejde s vostatníma podobnejma parchantama, aby hloupýmu zbytku obyvatelstva ukázali, jak to chodí na takový matematický olympiádě. Aby to nebylo pro ty, co neuměj počítat nudný, fláknou do toho pár flashbacků, kterak s taťkou… (než natáhl bačkory, samozřejmě). A aby tý srandy nebylo málo, trpí jeho geniální učitel roztroušenou sklérózou. Takže se tlemím od začátku dokonce. Třeba když si pohrávaj s Goldbachovou hypotézou. Naštěstí je tady normální čínská holka, která ukazuje, že bejt chytrej neznamená bejt dement (zase jsou ty kurvy šikmooký vo kus dál!). A tak se spolu sbližujou a to přináší spoustu prostoru k zívání, protože to tempo není nikterak vražedný. Řek bych, že chtěli vytvořit takovej matematickej sportovní film, ale vyklubalo se z toho drama o hledání vzorců pro schopnosti něco cejtit. A když prej něco cejtíte (ponožky se do toho nepočítaj!), tak zjistíte, že život (často) nedává smysl. Hmm, to by si jeden hubu rozerval! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když se slezou chytrý hlavy, patřím k těm průměrným (u vás v ghettu? Tak to si stříkneš do plátna!). 2.) Všechno musí vypadat symetricky (místnost, jídlo, holka…). 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (13.09.2015)