Malá smrt

Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby měly hlavní hlavy v mozkovnách nejprve nápad na kraťas o erotickém pnutí a o romanci skrz znakovou řeč a teprv poté kolem dovařili zbytek filmu. Tak moc tahle povídka vyčnívá, tak moc dokáže předat a tak moc si říká o statut výjimečnosti. Nicméně čerstvé je to tématem i pojetím po celou dobu. To bych zase nerad kolem sebe fackoval, když nemám proč. Miluji, když si klikáte naslepo a je z toho bomba. Kudy kliknu k něčemu delšímu a ještě trošku úchylnejšímu? (20.08.2015)

Australské Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) pro 21. století, když na rozdíl od roku 1972 vlastně už úplně všechno víme, ale přesto je nám to málo platné, neboť tady platí Murphyho zákon, co se může pokazit, to se pokazí...stereotyp je totiž vysoce účinné hnojivo manželské/partnerské krize. Ale zpátky k filmu - 21. století si žádá postmoderní formu, tak Josh Lawson rozvíjí naraci postavového propletence, mozaikovitě skládaných příběhů několika svými osudy se proplétajících postav, v poslední době v západní artově laděné kinematografii tak populární tvar (který v 90. letech odstartoval PTA se svou Magnolií). Jen ve zkratce největší klady Lawsonova postmoderně-povídkového filmu: skvěle odpozorované momenty ze života, chytře napsaný scénář, potutelné, ale i osvobozující, silou humoru ventilující negativní a potlačené, skvěle zahrané, vtipně vypointované. A ve své odvážnosti je to v podstatě velmi decentní. Možná jen náhodná je pak další podobnost s Allenovským kultovním filmem - nad všechny ostatní ční závěrečná kapitola, v tomto případě ne o neurotické spermii, ale o bizarní sexuální úchylce s názvem telefonní skatologie (sexuálním vzrušení z obscénních telefonátů s cizinci) - jednak je to to nejvtipnější, co jsem za dlouhou dobu viděl (a že jsme toho viděl), druhak je to ta nejkrásnější romantická linka, nádherná, čistá, dojemná, odzbrojující... Josh Lawson je scenáristický i režijní génius... A právě v éře všudypřítomného boomu tuctových 50 odstínů šedi je dobré tohle vidět! (23.02.2015)

V jednotlivostiach pomerne vtipné, ale výraznejší pozitívny dojem zanecháva iba vynikajúci posledný segment, ktorý kvalitou predčí všetky ostatné. Tým som sa vlastne nepriamo dostal k druhému problému a to nezvládnutej dramatugii. Príbehy sú síce pravidelne prestrihávané, ale hlavne v druhej polovici veľmi nešikovným spôsobom. Niektoré z nich sa tak dočkajú uzavretia ďaleko skôr, akoby sa dalo očakávať (aj preto nie vždy uspokojivého) a silná záverečná katarzia vyplývajúca z ich prepojenia skrátka absentuje. The Little Death vlastne hrá s divákom neférovú hru a snaží sa to kamuflovať práve tým, že to najlepšie si necháva na koniec. Lawsonov celovečerný debut naznačil potenciál tvorcu, ale súčasne ukázal aj jeho slabiny. Verím však, že do budúcna nás môže prekvapiť niečim ešte lepším. (11.05.2015)

Říká se, že každý má své sexuální fantazie a fetiše, ať už běžné či nikoliv, o kterých s ostatními nemluví a realizuje je toliko ve svých perverzních představách. Nejsem si však jistý, jestli je to úplně pravda. Netvrdím, že olizování partnerova podpažního ochlupení po dvaceti hodinách šichty v uhelných dolech nemůže být vlastně i docela fajn úchylka, ovšem obávám se, že někteří celý život sní jen o tom, aby si vůbec někdy aspoň zašukali. I kdyby to měla být stotřicetikilová bachyně s nadstandardně zkoseným předkusem, je jim to jedno. Jim jde jenom o to opatřit si povolení na obsluhu těžkotonážní techniky, aby mohli svoji vyvolenou přemístit na postel, strhat z ní všechno oblečení, ze kterého by se daly bez problémů ušít záclony pro jedno středně velké sídliště, pod břišním sádelnatým přelivem nahmatat kundu, vylízat jí buchtu s krémem, pak se fyzicky vyčerpat při horolezecké expedici nahoru, tam se na ní párkrát zatřepotat jak epileptik při záchvatu a nakonec jít prostě domů, kde si ho radši ještě vyhoní nad plakátem Haliny v nadživotní velikosti, kterým si vytapetovali garáž. A pak tady máme samozřejmě ještě opačné spektrum a to takové ty extrémně cool páry, které se tváří že mají diplom z análního fistingu a atestaci na rimjob. On je většinou pocetkovanej kokot s Rytmusem ve walkmanu a kšiltem tak velkým, že by s ním mohl v zimě odhazovat sníh, ona je vychrtlá štětka s trochou obličeje na make-upu, kterou týpek vyhrál někde v tombole, prostě typická ukázka nevyvedeného experimentu somálského genetického inženýrství a oba se tváří jako hvězdné ikony sexuálního průmyslu, přitom ve skutečnosti šukají jak dva králíci po transplantaci mozku a borec ho strká do kostry jen proto, aby jeho smalldick vypadal větší. Stereotypní sex je totiž údělem nejenom praxe, ale i fantazie a pudů. Každopádně film mě seznámil s některými skutečně extravagantními sexuálními anomáliemi a vedle Divokých hysterek se jedná o další peckovní sbírku milých, vtipných a černohumorných příběhů, tentokráte se zaměřením na nejtemnější zákoutí naší zvrhlé fantazie a mně proto nezbývá, než si směle dvakrát po sobě zapětkovat, čímž bych také rád vyvrátil názor, který jsem si o sobě přečetl někde na netu a to sice, že tomu týpkovi se nelíbí žádnej film. To je samozřejmě sprostá lež, vy zmrdi, protože pokud se nejedná o žádnou komerční sračku, kde si Robert Patizón s Optimem Primem vyprávějí Kameňáky, tak to dokážu náležitě ocenit! (06.03.2015)