Alphaville

Alphaville - svet hierarchický, usporiadaný, kontrolovateľný. Hrdina nášho kolotočového twistu je agent na nebezpečnej misii, osamotený, nedostupný, so zmyslom pre vykonanie predom určeného rozkazu. Miesto, kde skúma a hľadá indície svojej práce ho zapletáva do pavučinovej sieti systémových inštitúcií a zariadení, kde je vyprofilovaný pre domovskú komunitu ako nepohodlný. Každá jedna veta, každý váhavý pohyb chodbou či spúšť fotoaparátu nesie v sebe charakter záhady a nepoznania, definície nerozlúštiteľných šifier a monitoringu. Alphaville ako matka a Alfa 60 ako jej sesterská organizácia. Ale našťastie všade, i vtom najhorúcejšom pekle existuje taký ten okrajok lásky a porozumenia. To je jednou z najzásadnejších nasmerovaní dystopických sci-fi k optimistickému poslaniu. Nemožno teda postriehnuť elegantný jazzo-noirový štýl na čele s najelegantnejším improvizátorom svojej doby, Jean-Lucom Godardom. (31.01.2015)

Tak co byste chtěli vědět? Je to podivný, obtížně srozumitelný a experimentálně natočený film - tedy jako většina Godardových výtvorů. Tentokrát je skládán hold starým filmům noir chandlerovského typu - mám na mysli ony příběhy o osamělých detektivech, kterým neustále někdo rozbíjí hubu, leč kteří se přesto neúnavně snaží dobrat pravdy v jim svěřených zamotaných případech, kteréžto často nemají hlavu ani patu. Alphaville však není parodií jako český Mazaný Filip (i když k tomu místy inklinuje), ale snaží se mít jaksi "hlubší" smysl - základní myšlenkou je zde kritika zvrhlé technokracie na půdorysu sci-fi. Bohužel je to místy blábol. (27.01.2006)

To, co Niccol křečovitě vykřikuje dnes, věděl Godard už před padesáti lety. Velmi mě to táhne ke čtyřem hvězdám, ale princip toho filmu je nakonec mnohem zajímavější než jeho naplnění. Ne že by mě to nebavilo, ale moc mě to nepřekvapilo. Navíc mě nechytla Godardova režie, jež mě jindy tak baví! Nevím proč... (11.11.2012)

[8/10] (Athos, Chaumiane, Filmstudio) (Čb. /// Produkce: André Michelin /// Scénář: Jean - Luc Godard podle románu Hlavní město bolesti Paula Éluarda /// Kamera: Raoul Coutard /// Hudba: Paul Misraki /// MFF v Berlíně: Jean - Luc Godard (Zlatý medvěd)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (12.03.2010)

Ale jo, sice nemůžu říct, že by se Eddie Constantine stával vyloženě mým oblíbencem, ale tohle je druhý film v hlavní roli s ním, který po čase vidím a uznávám, že ten jeho stylově chladný projev s často cynickým pohledem v těchto rolích tajných agentů cosi do sebe má, do podobně laděných rolí se hodí a většinou mě ho tady, stejně jako celý film, i bavilo sledovat. V Kartách na stole na mě Constantine sice párkrát během akčních scén působil až komicky, ale tady tomu režisér invenčně předešel dost neotřele snímanou akci, kterou snad nikdy nevidíme pořádně v celku – ale přesto svou atmosférou či nečekaným náhle útokem spoza záběru ta akce zapůsobí... a vůbec Jean-Luc Godard, ačkoliv jsem ho dříve rovněž nepovažoval za svého režisérského favorita, mě teď dalším šedesátkovým filmem (a opět žánrově odlišným) hodně upoutal. Alphaville dýchá vyloženě černým béčkovým stylem, během akčních scén teprve, temný vizuál v kombinaci s nízkým rozpočtem působí až undergroundovým dojmem, dění zachází až do parodie a příběh agenta se stále více proměňuje ve futuristické sci-fi, v rámci něhož i dost oceňuji samotný námět nového světa bez emocí vytvořeného počítačem. Ve světě se zákazem (po letech již téměř vyhynuté) lásky dojde i na pár náběhů k silným myšlenkovým odkazům, jen mi připadalo, že nejsou v rámci dialogů rozvinuty tolik, jak by si to možná zasloužily. Ale dle mého skromného názoru se Godardovi i tak určitě podařilo přispět do sci-fi žánru neotřelým, originálním snímkem. Není možná ve všech směrech dokonalý, ale zapomenout na něj jen tak nelze a já si ho zejména díky silné atmosféře hodně užil. Godard má totiž štěstí, že minimálně v 60. letech patřil k tvůrcům, kteří dokážou natočit film s tak specifickým rukopisem, že ani jistý rozkol mezi vážným a parodickým či béčkovým a artovým nemusí znamenat mínus. [80%] (15.09.2022)